Strážkyně /CZ/

4.kapitola

Zrovna jsem se opírala o skříň a sledovala Johna Biebera, jak mluví se svojí matkou, Barbarou, když vešla jedna ze služebných a podala mi šálek čaje. Usmála jsem se na ni a šálek přijmula. Posadila jsem se k Johnovi a Barbaře, čímž jsem si vysloužila zlostný pohled Barbary.

"To je hrozné," povzdechla si nahlas."Dnes už ani služební nemají tu slošnost sednou si někam jinam" 

Jakmile to vyslovila, měla jsem chuť jí vzít za ty šedivé kudrnaté vlasy a praštit jí s hlavou o stůl. Ale to přece dělat nebudu. Zhluboka jsem se nadechla a věnovala jí sladký úsměv. "Já nejsem služebná."

"Ovšem, že ne. Mami, prosimtě." S těmito slovy vešel do místnosti Justin Bieber a posadil se mezi mě a Barbaru. "Už jsi jí to řekl?" Otočila jsem se k Justinovi. Neptal se očividně mě, ale tipla bych si, že to 'jí' jsem měla být já. 

"Ne Justine." John se na mě otočil a snažil se povzpudivě usmát. "Chtěl jsem se vás na něco zeptat Evelyn. Jak víte, jakožto panovník, musím mít minimálně jednoho živého příbuzného. Tady mojí matku už chrání spoustu Obránců, ale nějací musí chránit taky mě a ostatní vysoce postavené osoby a hlavně taky budovy všude po světě, kvůli těm únosům. Všechnyy výhružné dopisy sice byly směrovány bývalé královně," podíval se na mě, jako by zjišťoval, jestli vyslovením toho jména mi nezpůsobil bolest. "A tak už moc Obránců nemůže ochraňovat, tady Justina. Byla by jste prosím tak laskava a ujmula se toho? Ušetřili by jsme spoustu Obránců a k vám bychom přidělili jenom pana Winterse."

Jak jsem se později dozvěděla, pan Winters byl můj Dobrodinec. Podívala jsem se na Justina. Seděl, nabo spíš sedo-ležel na židli a tvářil se, jako by mu všechno bylo jedno. Lhostejný výraz měl na tváři, jakoby ho vůbec nezajímalo, že teď jde o život. Přesto, když jsem se na něj podívala, v očích mu stála prosba.

Přkývla jsem. "Udělám to."