,,Mio, už to máte hotové ? Potřebuji to hned odeslat !" ječel na mě Gregory, totiž můj šéf. Je už starší, ale moc hodný, teda občas.
,,Omlouvám se, stačí když vám to dám tak za hodinku ? Potřebuji si něco zařídit..." omluvným pohledem jsem ho prosila.
,,Že jste to vy Mio, dobrá, ale do hodiny ať to mám na stole " usmál se a odešel z mojí kanceláře.
,,Ach jo" povzdechla jsem si a sedla si zpátky k mím návrhům.
Pracovala jsem již na posledním, ale docházeli mi nápady. Rozhodla jsem se ale jinak. Vyhrabala jsem z šuplíku nějaký již starší návrh. Navrhla jsem to, ale než jsem ho stačila odevzdat, změnila se móda. Nyní je zo zase in a já si nemusím lámat hlavu.
Založila jsem to do složky s ostatními návrhy a vyšla za šéfem, abych mu to předložila ke zkontrolování.,,Nečekal jsem to tak rychle, ale jsou v pořádku..." mumlal šéf když si je prohlížel.
,,Děkuji" řekla jsem ironicky.
,,Mio...jste skvělá návrhářka, ale tenhle váš pohled znám. Docházejí vám nápady a fantazie." zamyšleně se na mě díval.
,,Je to tak, že ano ?" podíval se na mě skrz jeho brýle na čtení.
,,No tak nějak, ale stačilo by mi pár dní volna, já bych si někam zajela odpočinout a bych znovu nabrala nápadů a-..."
,,Mio tu dovolenou vám dám, ale slibte mi, že po té dovolené mi na stole bude ležet 20 stylových návrhů. Vše i s doplňky. " přerušil mě šéf. Povzdechla jsem si a váhavě kývla.
,,Dobrá, můžete jít.." usmál se a já odešla.Sedla jsem si za svůj stůl a začala si na něm uklízet. Měla jsem tam neskutečný bordel, jako vždycky.
Když jsem všechno uklidila, vzala jsem si kabelku a kabát a odešla. Kancelář jsem zamkla a v klidu odešla domů.
Zabouchla jsem za sebou dveře, sedla si na gauč a pustila si televizi. Nedávali nic zvláštního a tak jsem ji zase vypla.
Zaplula jsem do kuchyně a nalila si pomerančový džus. Karabici s džusem jsem dala zpátky do lednice. Koukla jsem se do komory a nahmatala sušenky.
,,Hmm oříškové? Tak jo" zamumlala jsem si pro sebe a odešla se sklenicí a balíčkem sušenek nahoru. Sušenky i s džusem jsem položila na stůl a zašla do koupelny.
Vyslekla jsem se a zalezla do sprchy. Pečlivě jsem si omyla vlasy a následně je po vylezení ze sprchy vyfénovala a vyžehlila. Odlíčila jsem si obličej a přes sebe jsem si navlekla můj červený župan.
Podívala jsem se na sebe do zrcadla.
,,Pořád kočka." usmála jsem se na svůj odraz v zrcadle. Jsem stále svobodná ale zadaná. A to velmi šťastně. Vlastně bych mu měla zavolat, jelikož o tom ještě neví.
Dala jsem si šedé pohodlné tepltáky a černé tílko.
Sedla jsem si k počítači a projížděla stránky od různých cestovek. Nijak zvlášť mě nezaujaly, až na jednu. »Týdení pobyt v Paříži«
Rychle jsem to rozklikla. Poslední volný lístek! Hned jsem si ho zakoupila. Letadlo odlétá už dnes večer. Přesně takhle mi to vyhovuje. Zmizet odtud co nejdřív.
Zaklapla jsem počítač a vrhla se do balení. Snad vám ani nemusím popisovat co jsem si sbalila.
Ještě musím zavolat Dominikovi.
,,Dominiku?"
,,Ahoj zlato, děje se něco?"
,,Ne. Všechno je v pořádku, jen ti musím něco říct."
,,Tak povídej" Bylo slyšet jak se usmál.
,,Jedu do Paříže. Dnes." Oznámila jsem hrdě. Chvíli bylo ticho.
,,Sama?" Vypadal dost unaveně a smutně.
,,Ano.Promiň. Já... Potřebuju chvíli klid." Poslední slova jsem zašeptala skoro neslyšně.
,,Tak si to uží." Povzdechl si.
,,Děkuju. Usmála jsem se a ukončila hovor.Schylovalo se k večeru. Oblekla jsem si své černé džíny a lososovou košily. Přehodila jsem přes sebe svůj kabát a šla se nalíčit. Ovšem pouze decentně, jelikož stejně poletím přes noc.
Letadlo mělo odletět ve 20:00 hodin. A jelikož bylo už 6, objednala jsem si taxi a vyjela na letiště.***
Vystoupila jsem z letadla. Bylo brzo ráno. Byla jsem celá rozlámaná. Rychle jsem chtěla zmizet. Popadla jsem kufr a vláčela jej za sebou.
Podívala jsem se na mobil kolik je hodin a v tom...
,,Pardon, omlouvám se." Řekl ten, kdo do mě narazil. Zvedla jsem oči k onomu nemehlu. Byl to muž. Mimochodem moc krásný muž.
Nezmohla jsem se ani na jedno slovo, jen jsem pootevřela pusu.
,,Ach Bože já vás polil. Moc se omlouvám. " Začal mě čistit kapesníkem moji halenku přesně v úrovni prsou.
,,Ehm, nechte toho. Dost!" Celá jsem zrudla.
,,Pardon." Zasmál se když si uvědomil, co právě dělal.
,,Dám vám něco na převlečení, venku je strašná zima." Podával mi své bílé tričko, které vytáhl ze své tašky.
,,Děkuju." S ochotou jsem si ho vzala a začala se rozhlížet po záchodech, abych se mohla převléknout.
,,Támhle" ukázal prstem na pravo.
,,Tedy pokud hledáte toalety." Usmál se.
,,Ano, děkuji. Pohlídal by jste mi prosím kufr pane...-"
,,Jack Tish" skočil mi do řeči. Pokývala jsem hlavou.
,,Pane Tishi?" Zasmála jsem se.
,,Ovšem slečno." Odvětil také s úsměvem na rtech. Zamrkala jsem a otočila se směrem dámské záchodky._____________________________________
Jak už doufám víte, znovu jsem obnovila svůj wattpad profil a je tu s ním i nový příběh. Doufám že se bude líbit.
ČTEŠ
Camp in the Paris
Short StoryMalování je jejich život. Nebo si to aspoň mysleli, dokud nepoznali jeden druhého. Kolik věcí v životě je důležitých ke štěstí? Patří do toho seznamu taky jejich láska? Bohužel i lásku jde snadno přetrhnout. A co když v ní hrají svoji roli dva muži?