Camp in the Paris

2

Rozevřela jsem dveře a rychle se ukryla v kabince. 

,,To se může stát vážně jenom mě." pomyslela jsem si. 

,,Zase létám v průšvihu" sedla jsem si na záchod a podívala se na jeho bílé tričko. Přičichla jsem si k němu. Vonělo naprosto neodolatelnou vůní. Nakonec jsem si ho oblékla. Přece jenom se mi nechtělo běhat po Paříži v politém oblečení. 

Vyšla jsem z kabinky a zamířila k němu. Stál tam opřený o můj kufr a díval se do svého mobilu. byl zamračený, což mě poněkud rozhodilo. Přišla jsem až k němu. 

,,Ehm, ehm" odkašlala jsem si, aby si mě vůbec všiml. 

,, Jo, promiň" zasmál  se a podal mi kufr. 

,,Díky" taky jsem se pokusila o úsměv. 

,,Za co? Že jsem vás polil?" zvedl obočí s úsměvem na rtech.

,,Ne, za to..." nejistě jsem se na něj podívala ,,...za to tričko" 

,,Ach tak" usmál se ,,není zač" 

Následovala pauza a nastala chvíle ticha. Stydlivě jsem se dívala do země, zatímco on se pořád díval na mě. 

,,No jinak, já se jmenuju Jack. Mohli by jsme si tykat?" prolomil ticho a natáhl ke mě ruku. 

,,Mia." podala jsem mu to svoji.

,,Takže Mio, co ty tu vlastně dělátš? Podle kufru odhaduju, že tu nebydlíš" 

,, Jo, no já..." naprosto mě zaskočil otázkou ,, Jsem tu na pracovní dovolené a přitom stále v práci." zasmála jsem se vlastní nevtipné větě. 

,,Takže jsi tu na stáži?" 

,,Ne, to ne, jenom jsem změnila místo k práci." skousla jsem si ret.

,,Aha, tak to chápu." 

,,Uhm, mohl bych vás doprovodit?" 

,,Pokud po tom toužíte" prohodila jsem a popadla svůj kufr k odchodu.

,,Co vlastně děláš za práci?" zeptal se mě při cestě. 

,,Jsme návrhářka, a přiživuju se malbami"

,,Páni, malování je můj život!" 

,,Opravdu?" zastavila jsem se a přejela po něm pohledem. Vůbec bych to do něj neřekla.

,,Jo, chystám teď jedno ze svých největších díl.  Bude to velkolepé! Svět žasne až ten obraz vystavím." zasmál se. 

,,A co bude to velkolepé dílo?" zakroutila jsem hlavou a převrátila oči v sloup nad jeho egoismem.

,,To si ještě nejsem jistý. Ale.."

,,Ale?" zašklebila jsem se.

,,Ale bude to velkolepé" s kamenným výrazem se díval před sebe. Přemýšlel. 

Došli jsme nakonec  slepé uličky. Před námi stál prostorný  apartmán a všude okolo něj kvetly oleandry různých barev. Vypadalo to nádherně. Jedna z bočních stěn byla prosklená a za domem byl výhled na Eiffelovu věž. 

,,Tak tady bydlím. Nechceš jít dál?" vyzval mě. S nadějí v očích se usmíval.

,,Moment, ale přesně takhle vypadal apartmán, který jsem si zarezervovala." Prohlížela jsem si Jacka i apartmán. 

,,Tak to jsi ty, slečna která si ten apartmán objednala na poslední chvíli!"

,,Počkej" zasmála jsem se ,,To mi chceš říct, že"

,,Že budeme bydlet společně" usmál se. 

,,Aha?" nejistě jsem se mu dívala do očí

,,Vadí ti to?" 

,,No spíš jsem hodně zaskočená." 

,,Tak pojď dál"

Vyzula jsem si boty a Pane Bože! To bylo naprosto nepopsatelné. 

,,Chovej se jako doma. A támhle vlevo je tvůj pokoj.

,,Jo, díky." vyšla jsem do mého budoucího pokoje.

***

Všechno jsem si vybalila a uložila do skříně. Schylovalo se k večeru a začalo se stmívat. Svalila jsem se do postele a zírala na strop. Po chvíli se zhasly všechny světla a rozezněla se pomalá hudba. Posadila jsem se na postel.

,,Jacku?" zavolala jsem, ale nikdo se neozval. Zvedla jsem se z postele a otevřela dveře. Nestačila jsem se divit. Přede mnou byla udělaná cestička ze svíček, která vedla někam pryč. Vyšla jsem tedy za nimi. Přišla jsem až na balkon, kde se přede mnou rozprostíral stůl se svíčkami, šampaňským a za stolem výhled na noční rozsvícenou Paříž. O zeď se opíral Jack a v rukou držel dvě sklenice. 

,,Páni" zasmála jsem se. 

,,Je tu skvělý výhled že?" usmál se a vykročil ke mě. 

,,Jo, je to vážně krása" zadívala jsem se do dálky.

,,Šampaňské?" natáhl ke mě sklenici. 

,,Díky" vzala jsem si z jeho ruky sklenici, oba jsme si přiťukli a napili se. Při tom se mi celou dobu díval do očí. 

,,Co to vlastně má znamenat? Něco se oslavuje?" 

,,Přece přivítací večírek" zasmál se. 

,,Ach tak" rozpačitě jsem se usmála. 

Jack si skousl ret a začal se ke mě přibližovat. Skoro jsme se dotýkali nosy, když jsem se odtrhla. 

,,Co to děláš?" polekaně jsem se zamračila.

,,Snažím se tě políbit" nechápal, že jsem ho odmítla. 

,,Jacku, já mám přítele" 

,,Myslel jsem, že to chceš" stále to nepochopil. 

,,Já...promiň" semkla jsem rty a odešla. Cítila jsem jeho pohled na mých zádech. Byl opravdu zklamaný, až mi to lámalo srdce.