Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

9. část

Nová hůlka z Příčné ulice

Svět kolem mě se začal motat a udělalo se mi docela dost špatně. Dopadly jsme na tvrdou zem a já měla co dělat, abych se nepozvracela. Rozhlédla jsem se okolo sebe a nestačila jsem se divit. Okolo mě bylo spousty obchůdků s různými věcmi.

"Pojď a zavři pusu." pousmála se Narcissa a čekala až se vzpamatuji. Až teď jsem si všimla, že mám pusu někde u paty.

"Draco ti asi neřekl, že jsi čerodějka, že? Jsme v Příčné ulici a rozhodla jsem se, že ti dnes pořídíme hůlku. Jsi připravena?" sdělila mi a já myslela, že dostanu infarkt. Mnoho informací najednou.

"Tak to možná vysvětluje, že umím mluvit s rostlinami a zvířaty. A ty klacky nejsou klacky, ale hůlky." přemýšlela jsem nahlas.

"Jsi výjimečná, to umíš jen ty." promluvila a teď už jsem opravdu byla malý krůček od smrti. Tohle mi nedělejte.

Otočila se ke mě zády a rozešla se přímo rovně. Asi si byla jistá, že za ní jdu, protože se ani nezastavila. Už jsme stály před obchodem 'Olivanderovy hůlky'. Vešly jsme dovnitř a nahlas pozdravily. Za krabičkami se objevil malý postarší mužík, nejspíše prodavač.

"Dobrý den paní Malfoyová. Kohopak k nám vedete?" pozdravil matku a pohledem sklouzl ke mě. Potom střídal pohled mezi mnou a matkou.

"Promiňte za mé chování. Jistě tu jste kvůli hůlce." odběhl a přinesl jednu černou podlouhlou krabičku.

Otevřel ji a vyndal z ní hnědou hůlku se stříbrným kroužkem u rukojetě. "Dubové dřevo s hadí kůží, 11 palců." podával mi ji. Opatrně jsem ji vzala do ruky a mnou projela  příjemná vlna tepla.

"Zajímavé. Ta je jediná na světě. Říká se, že tento had je jediný živý sourozenec hada, který slouží pánu zla. Nevím, proč si vybrala zrovna vás, ale jedno vím určitě. Můžeme od vás čekat velké věci. Prosím nakládejte s hůlkou s rozumem." prozradil pan Olivander.

'Vím, že se hadi svlékají z kůže, ale jak mohli poznat, že je to zrovna z něho? A proč si vybrala zrovna mě? A kdo je pán zla?' tyto otázky mi bloudili v hlavě po výběru hůlky.

Matka zaplatila a odešli jsme. Před krámkem jsme se zastavily a poté i přemístily zpět. Dopadly jsme před velkou železnou bránu, vedle které byl na mramorové desce vyryt nápis 'Malfoy Manor'.

"Příští rok pojedeš i s bratrem do školy čar a kouzel v Bradavicích. Do té doby si ji schovej." oznámila mi matka a rozešla se směrem k velikému tmavému domu.

Otevřela velké, tmavé vstupní dveře a vkročila dovnitř. Já jsem odcupitala hned za ní.

"Proč jsme jí kupovali teď, když jdu do školy až příští rok?" znejistěla jsem a stoupla si naproti ní.

"Každý z rodu Malfoyů má svou hůlku už v deseti letech. Tobě bylo deset v den probuzení. Zatím ji nepoužívej, mohla by jsi někomu ublížit. Nezapomeň na to, co ti řekl pan Olivander a byla bych radši, kdyby se to nikdo nedozvěděl. Nikdo." podala mi krabičku, ve které ležela má nová hůlka a odešla do místnosti naproti jídelně. Já jsem vyskákala po schodech až do pokoje a sedla si na svou postel.

Draco přiklusal ke mě a chtěl vidět mou hůlku. Opatrně jsem otevřela krabičku a prohlížela si jí i s bratrem, který na ni koukal s údivem. Chtěla jsem mu říct vše, co se stalo v obchodě s hůlkami, ale nemohla jsem a to mě drtilo. Já to v sobě neudržím moc dlouho a stejně se to jednou dozví.

Opatrně jsem krabičku zavřela a schovala do šuplíku u postele. Lehla jsem si a přemýšela, jestli to někomu vyzradím nebo ne. Víc ale převládalo ano než ne. Draco si lehnul vedle mě a kouká do stropu.

"Draco, asi to ode mě vyzní divně, ale zeptat se musím. Ten blonďatý muž je náš otec?" zeptala jsem se a zadívala se do těch jeho čistě modrých očí jako čirá studánka. Jemě pokývl hlavou a posadil se. Já jsem se posadila též a koukala z okna na zahradu.

"Jmenuje se Lucius. Určitě chceš vědět, co jsou naše rodiče zač. Tak tedy. Jsou to smrtijedi a dříve pracovali pro Pána Zla." pověděl mi a já jsem na něj koukala s pozvednutým obočím. Ani si netroufám tipovat, kdo jsou smrtijedi, ale zní to odporně. Ve skutečnosti to může být krásné povolání, ale nedávám tomu moc naději.

"Těžce se mi to říká, ale budiž. Zabíjejí mudly, ale i kouzelníky. Nechtějí, ale jednou se zasvětili a musí. Já i ty se jednou smrtijedy budeme muset stát. Nemáme na výběr. Pánovi Zla se říká Voldemort, ale kouzelníci se ho bojí vyslovit. Teď je deset let nezvěstný. Nekdo tvrdí, že je mrtvý, podle mě se vrátí." koukala jsem na něj s vykulenýma očima a chtělo se mi brečet při myšlence, že budu muset zabíjet nevinné a možná i přátele.

"Mudlové?!" zeptala jsem se ho a nedočkavě ani nedýchala.

"To jsou ti, kteří nekouzlí. A Malfoyové si potrpí na čisté kouzelnické krvi, protože je to tak už od pradávna." vysvětlil.