Love? No, thank you.

Něco z mého života.

"Sakra Cody nech mě na pokoji" zařvala jsem na něj ve chvíli kdy se mnou praštil o skříňku. "Ale no tak Madison, myslíš si, že nepoznám, že se bojíš?" zasmál se tím jeho slizským hlasem a silně natiskl svoje tělo na mé. "Nech mě na pokoji!" zasyčela jsem na něj, zasmál se a přitiskl mě na skříňku, zrychleně jsme dýchala a čekala co udělá, nahl se ke mě a já cítila jeho dech. Nenávidět a zároveň člověka milovat je těžké, až moc těžké. Políbil mě, okamžitě jsem ho odstrčila a mě přistála na tváři obrovská facka "Neumíš skrývat svoje city zlatíčko" zase se nahl a políbil mě, uhnula jsem a odešla jsme od skříňky o několik kroků. Zasmál se a chytil mě za zápěstí, na kterém jsme měla modřinu "Au" zasyčela jsem na něj a chytla jsem se za zápěstí. Zase se zasmál "Zlatíčko dneska musíme končit, tak zase zítra, rád si na tebe počkám" zasmál se "Nejsem žádný tvoje zlatíčko" popadla jsme tašku a rychle jsme vyběhla ze školy. Zaběhla jsem za roh a rozdýchávala to, co se právě stalo. Upravila jsem se v zrcátku a vyběhla jsem směrem ke školce, vyzvednou malou Jazmyn. Vběhla jsem do třídy a našla jsem učitelku "Dobrý den, já jsem Madison Oucland přišla jsem pro Jazzy" usmála se, vypadala mile. "Jazmyn už na tebe čeká" otočila se do třídy "Jazzy" zakřičela do hloučku dětí a z něj vyběhla moje malá sestra. Skočila na mě a dala mi pusu "Mad, už na tebe čekám dlouho" zamračila se "Já vím, promiň musela jsme zůstat trošku déle ve škole" položila jsem jí a chytla jsem ji za její maličkou ruku. Přecházely jsme silnici, když mě Jazzy zatahala za tričko "Mad, půjdeme přes park?" Přes park se mi moc nechtělo, protože jsem věděla, že je tam nějaká možnost toho, že potkáme Codyho "Přes park je to delší" zakňourala "Ale no tak Madison" udělala psí oči a párkrát zamrkala. "Ty mě jednou zabiješ Jazmyn" zabručela jsem a ona se vítězně zasmála. Rozeběhla se po parku a kopala do hromad s listím, musela jsme se zasmát. Pomalu jsem procházela parkem, když mě zezadu někdo chytl a zatlačil na strom, zrychleně jsem dýchala, strašně jsem se lekla. "Chyběl jsem ti?" zase ten slizký hlas "Ty jsi mi opravdu nechyběl" odsekla jsem ho a chtěla odejít. Opět mě chytl za ruku a přitáhl si mě k sobě "C-co děláš?" vykoktala jsme ze sebe ve chvíli kdy mě políbil, zase. Nenávidím tu bezmoc, když mě políbí.  Rychle jsem se odtáhla a vyděšeně ho sledovala "Copak nelíbilo?" zeptal se s úšklebkem na rtech. Nepřestávej prosím zašeptalo moje vědomí. Proč to nemůže být všechno jednodušší? "Ne" odcekla jsem a stoupla jsme si od něj dál "Jazmyn" zakřičela jsme přes celej park a on an mě nechápavě koukal. Jazmyn za mnou doběhla a pozorovala Codyho, on pozoroval ji, musela jsem se zasmát "Kdo to je?" koukla na mě a zase zpátky znechuceně na Codyho "Ale nikdo princezno" zasmála jsem a čapla jí za ruku. "Tak nikdo jo?" bylo zvláštní, jak se najednou choval mile. Do tohohle kluka jsem se zamilovala... Zasmál se, ale já jsme mu nevěnovala pozornost do doby než do mě drcla Jazzy "Fájn, Jazmyn tohle je Cody a chodí se mnou do druháku" koukla jsem na ní Sspokojená?" přikývla a dál si prohlížela Codyho. "A tu malou mi nepředstavíš?" zakroutla jsem nad tím hlavou. "Cody, tohle je Jazmyn moje malá sestra" Jazzy mě propichovala vražedným pohledem a zamračila se. "Nejsem malá" odcekla směrem na mě. "Joo já zapomněla, že už je ti pět" zasmála jsem se. Pozorovala jsem jak si Cody prohodil pár slov Jazmyn "Madison" probudila mě z mých myšlenek Jazzy "Musíme jít, táta se bude zlobit" přikývla jsem a vzala jí za ruku.  "Tak mi půjdeme" koukla jsem na Codyho. Chtěla jsem odejít, ale on mě jedním rychlým pohybem přitáhl k sobě a políbil mě, zas a znovu. Proč mě tím tak ničí? Kousek jsem ustoupila a otočila jsem se na Jazzy "To řeknu tátovi" zakřenila se na mě. Chytla jsem jí a dala jsme si jí přes záda jako pytel "To teda neřekneš". Začala mi bušit do zad "A co když jo?" lišácky se zasmála. "Řeknu tátovi, že jsi dneska ve školce kousla toho kluka do ruky" úsměv jí zmizel. "Jak to víš?" zamračila se. Cody se za náma začal smát "Víš Mad, že je ti ta holka dost podobná?" zakřenil se "Možná jo, takže si dávej pozor" zamračila jsem se a chytla jsem Jazzy za ruku. Došly jsme domů a u dveří čekal táta, bylo to tady. Když nás viděl zamračil se "Měly jste tu být před hodinou!" rozeřval se na celý dům, Jazmyn se za mě schovala a drtila mi ruku. "Nekřič před ní" zařvala jsem na něj zpátky a v tu chvíli mi přistála na tváři facka. Chytla jsem se za tvář a pomalu jsem se otočila na Jazmyn, plakala, objala jsem jí "Běž nahoru do pokojíčku, ano zlato?" .Koukala na mě uplakanýma očičkama "Já nechci jít bez tebe" zakňourala mi do ucha a utřela si uslzené oči. "Já příjdu, ano?" přikývla a pomalu obešla tátu a vyšla schody. Otočil se zpátky na mě "Viděl jsem tě oblizovat se s někým v parku" zakřičel na mě. Od teď mě bude i sledovat? No to ne. "I kdyby to byla pravda, tak tobě to může být jedno, protože ty, nejsi můj táta" doslova jsem na něj zařvala. Vždycky to tak bylo, už jsem kvůli němu nechtěla brečet "Tahle se mnou mluvit nebudeš holčičko". Bouchl mě do břicha. Spadla jsem dozadu a bouchla jsem se o dveře do zad. Úžasné, dnes mi pro změnu vyrazil dech. Odešel a mě tam nechal ležet, pomalu jsem vstala a snažila se zhluboka dýchat. Vyplazila jsem se po schodech a šla jsem k sobě do pokoje, kde za mnou hned přiběhla vystrašená Jazmyn. Vyzvídala mě asi hodinu. Bylo mi pokaždé tak líto, že to musela slyšet a vidět. Koukla jsem na hodinky 6:30, venku už byla tma a já jsem se rozhodla, že si půjdu zaběhat i přes tu bolest, kterou jsem teď cítila. Vzala jsem si šortky, sportovní podprsenku a přes to jsme si přehodila mikinu. Upřímně mi bylo jedno, že je venku asi 12 stupňů. Vyplížila jsem se z domu a připadala jsem si jako nindža. Doběhla jsem k parku, přes který jsem šla s Jazzy. Sedla jsem si na lavičku a vydýchávala jsem se, všude byla tma a abych byla upřímná, měla jsem trochu strach. Sebrala jsem se a chtěla jsem jít domů. Šla jsem tou nejméně osvětlenou uličkou parku, když mě něčí ruce na mém pasu zatáhly z cesty na lavičku.

-na fotce je Madison :) A ano, poznaly jste správně, je to Madison Beer :D Naší Madison bude vlastně předvádět Madison Beer, protože jí miluju!  :)

Tohle je moje druhá storyy :) Juss se v ní objevý až v dalších dílech. Jsem z té story nadšená a neuvěřitelně se na ní těším. Snad se úvodní díl líbil:)

-Denni