Love? No, thank you.

9. "Já....."

Dívala jsem se do jeho očí, ve kterých se zajiskřilo. Nedokázala jsem se od jeho modrých očí. Usmívala jsem se jako sluníčko a přitáhla jsem si ho zpátky k sobě. Shodil ze mě poslední zbytky oblečení a následovala jeho otázka, jestli jsem si naprosto jistá. Mojí odpovědí bylo jednoduché přikývnutí a menší úsměv. Pocítila jsme tlak v podbřišku. Zavřela jsem oči a z úst se mi vydral jeden hlasitý výdech. Naše vzdechy tišily naše ústa. Naše těla se o sebe třely a já si užívala každou sekundu z toho, co se právě dělo.

Naposledy mi do úst vydechl moje jméno a svalil se vedle mě na postel. Položila jsem hlavu na jeho hrudník a přehodila jsme přes něj nohu. Snažila jsem se dostat svůj dech do normálu a přitom jsem poslouchala tlukot jeho srdce. Nahnul se ke mně a dal mi slabou pusu tak, že se rty sotva dotkl mých. Pousmála jsem se a on přes nás hodil deku. Spokojeně jsem usínala v jeho objetí, ale při představě, že je zítra škola, mi hned všechny spokojenost vymizela. 

z pohledu Codyho

Tohle nebylo jako jindy. S tím, že mi žádná holka moc dlouho nevydržela, měla pravdu. Nikdy jsem neměl potřebu mít holku déle, jak týden. Nikdy jsem k nim nic necítil. Prostě jsem si užíval a tím to končilo. Ale s ní to bylo jiný. Každý její polibek jsem si užíval a cítil jsme v něm něco, co jsem myslel, že už je dávno pryč a nikdy se neobjeví. City. Možná právě tohle byl spouštěč toho, co se dělo celý prvák. Možná to bylo to, že jsem měl potřebu bít stále s ní. Štvalo mě, že o mě neměla zájem a tak jsme si ho vykopal sám. Vlastně jsme jí k tomu donutil. Co když je to jenom z mojí strany a já jsem se jen nechal namotat na prst, jako jsem doufal, že se to už nestane? 

Flashback

"Je konec" křikla po mě Kylie, mezitím co si brala svoje věci. Zmateně jsem se na ní podíval "co?"  řekl jsem překvapeně a naštvaně zároveň. Otočila se na mě a zasmála se "přeci sis nemyslel, že k sobě něco cítíme ne?" uchechtla se a otočila se zpátky ke svým věcem. Právě se mi roztříštilo sdrdce na tisíc kousků. Bože a já vůl jsem jí chtěl říct, že jí miluju. Odešla a já jsem zůstal sedět na posteli s myšlenkou, jak mi to mohla udělat. 

Podíval jsem se na ní a spala jako princezna. Na tváři měla menší úsměv a spokojeně oddychovala. Musel jsem se nad tím pousmát a zabořil jsem hlavu do polštáře. Dlouhou dobu jsme nemohl usnout, až se mi to konečně podařilo.  

Probudil mě hnusný zvuk jejího mobilu, který nám oznamoval, že je čas vstávat. Jemně jsem zatřásl s Mad a ta sebou jen pomrvila a spala dál. Nahl jsme se k ní a políbil jsem jí každou část jejího obličeje. Na jejích rtech se objevil úsměv a mě to donutilo taky se pousmát. Otevřela oči a podívala se na mě "dobré ráno" pronesla tichým hlasem a protáhla se. Vstala a ve skříni si vyhrabala něco na sebe. Celou dobu jsme jí pozoroval. Tohle je teď moje? Wow. Hodila na sebe oblečení a donutila mě vstát z postele. Oblékl jsem si oblečení, ve kterém jsem včera přišel rozhodnutý, že cestou do školy se stavíme u mě a já se převléknu. Vzbudil jsem malou Jazzy a pomohl jsem jí vybrat co na sebe. Než se oblékla jsme došel dolů do kuchyně za Mad, která smažila vajíčka. Obmotal jsem jí ruce kolem pasu a ona se jemně lekla, zasmál jsem se a ústa na její krk. Zachvěla se a mě se to neuvěřitelně líbilo. Když přišla Jaz, nuceně jsem se od Mad odtáhl a pomohl jsem Jazmyn posadit se na židli. Obou nám podala talířky a začaly jsme jíst. 

Z pohledu Madison

"Tohle nechci poslouchat" začala se rozčilovat Jazmyn, když Cody pustil rádio. Otočila jsem se na Jazmyn "zlato, víš, že tě mám ráda, ale nebudeme poslouchat písničky z kouzelné školy" zamračila se na mě a něco potichu brblala. Jen jsem nad tím pokroutila hlavou a sledovala jsem Codyho jak řídí směrem k jeho domu. Vystoupily jsme a já jsem chytila Jazmyn za ruku. Cody mezitím chytl za ruku mě. Musela jsem se nad tím pousmát. Vyběhl schody k sobě do pokoje a já jsem mezitím došla s Jazmyn do kuchyně. Seznámila jsem jí s klukama a bylo celkem vtipné vidět jí, jak se na ně culí. "Doufám, že nás nepokoušeš" zasmál se Alex a Jazz po mě hodila vražedný pohled. "Nekoukej tak na mě, já jim to neřekla" zvedla jsem na obranu ruce a ona se na mě pořád mračila a vraždila mě pohledem.Cody seběhl schody a společně jsme odcházely do auta. "Fájn" povzdechl si a pustil Jazmyn její oblíbené dětské rádio. Musela jsem se uchechtnout nad tím, jak Jazmyn snadno podlehl. Odvedla jsem jí do školky a ruku v ruce jsme s Codym zamířily do školy. Oba jsme byly příjemně potichu a pouze si užívaly přítomnost toho druhého. Vytáhla jsem si věci ze skříňky a zamířila si to za Codym, který už na mě nedočkavě vyčkával před učebnou, kde se měla odehrávat naše hodina. "Bojím se" řekla jsme nejistě, když jsem k němu přišla. Hodil po mě nechápavý pohled "bojím se toho, jak budou reagovat na -" podívala jsem se na naše propletené ruce a pak zpátky do jeho očí "na nás" dodala jsem šeptem a čekala na jeho reakci. Zvedl mi hlavu a spojil naše rty. "Můžou si myslet co chtějí, nezáleží mi na názoru ostatních" dodal a pořád se díval do mých očí. Na tváři se mi pohrával menší úsměv a s mým přikývnutím jsme vešly do třídy. Všichni se na nás hned podívaly a házely nechápavé pohledy. Snažila jsem se je ignorovat. Posadila jsem se a Cody hned zabral místo vedle mě. Každou hodinu jsme seděly vedle sebe a nechaly propletené naše prsty. Konečně skončila naše škola. Jako naše dnešní loučení jsme zamířily do Costy (Costa coffee) na kafe, kde jsme strávily další hodinu.

Jen jsem došla před dům, zastavil mě pohled na Albertovo auto. Zhluboka jsem se nadechla a doufala jsem, že máma bude doma. Pomalu jsem stiskla kliku a vklouzla jsem dovnitř. Jen jsem, ale chtěla jít po schodech nahoru, stoupl mi do cesty a nevypadal zrovna, že mě jde přivítat. "Kde jsi byla?" rozburácel se mi po uších jeho hlas, snažila jsem se zachovat klid "ve škole". Odpověděla jsme jednoduše a skenovala jsem koberec pod mýma nohama. "Pokud vím, měla jsi být už před hodinou doma" zase zařval s takovou hlasitostí, že můj mozek přestal pracovat. Nic jsme neřekla a to byla chyba. Na svojí tváři jsem ucítila obrovskou štiplavou bolest. Instinktivně jsem se chytla za tvář a moje oči se začaly zahrnovat slzami. "Ptal jsem se tě, kde jsi byla" a tentokrát jsme ucítila silnou ránu na své druhé tváři. Tentokrát to  nebyla obyčejná facka. On mi dal právě pěstí?  Nedokázala jsem ze sebe vykoktat ani jedno smysluplné slovo. Chytil mě za vlasy a násilím mě dotáhl do mého pokoje. Shodil mě na zem a poslední jeho slova co jsme slyšela bylo, že dnes už nevýjdu z pokoje. Přitáhla jsme si nohy k tělu a objala jsem je. Moje oči se zahrnuly slzami a já je nedokázala udržet. Prostě jsem je vypustila na povrch. Měla jsme pocit, že nemají konec. Seděla jsem na zemi a nevnímala jsem nic. Zavibroval mi telefon, vytáhla jsem ho z kapsy a podívala jsem se kdo volá, Cody. Párkrát jsem se nadechla a vydechla, než jsem mobil přijmula "Ahoj" snažila jsem se znít co nejnormálněji "co se stalo?" "nic" řekla jsem s menším povzdechem "tak proč sedíš na zemi a brečíš?". Vzhlédla jsem ke dveřím na balkon a stál tam on. Sebrala jsem se ze země a došla jsem mu otevřít a jen co jsem ho pustila dovnitř, si mě přitáhl k sobě a objal mě. To bylo právě to, co jsem potřebovala. Objetí od něj. Bez otázek,  jen ticho a bezpečí. 

Ležela jsme na posteli, hlavu jsem měla na jeho hrudníku a on si mezitím hrál s mými vlasy. Odkašlal si a tím upoutal mou pozornost, zvedla jsem se z něj a posadila jsem se do tureckého sedu čekajíc, co z něj vypadne. Sedl si do stejné pozice jako já a propletl naše prsty. Mlčky jsme seděla a čekala až začne mluvit a když mi došlo, že neví jak začít, zhostila jsem se slova já. "Cody?" řekla jsem potichu a s otázkou v hlase, protože mi bylo jasné, že chtěl něco říct. Zvedl hlavu a podíval se mi do očí, ve kterých bylo.... prázdno? Ve mě začaly kolovat ty nejhorší myšlenky "řekni, že se se mnou nechceš rozejít" řekla jsem potichu a on sebou cukl. Zvedl mi hlavu tak, aby se mi díval do očí "tohle jsem ti říct nechtěl" sklopil hlavu a několikrát se zhluboka nadechl "já-já" koktal a mezitím se poškrábal na zátylku "bože, to je těžký" zabručel a zase se na mě podíval "já...miluju tě". V ten moment se mi zatajil dech a já ze sebe nedokázala vykopnout ani jedno blbý slovo. Ani jeden pohyb. Seděla jsem a překvapeně jsem na něj zírala, až jsem se konečně dokopala k mojí odpovědi "já...."

Vote+komentář. Co asi Madison řekne? 

-Denni