Love? No, thank you.

27. Trans

 Chtěl jsem přeskočit hradby, které měla postavené kolem sebe, ale ona mi nedávala tu možnost. Byla, je a bude pro mě vždy opředena velkým tajemstvím, které jednou poznám. Donutím jí, aby mi věřila a dovolila mi pořádně ji poznat. Jednou se dozvím celou pravdu o Madison Elle Oucland.

Bylo tak nesnesitelné jít po těch dnech znovu do školy. Ten ranní hnus, kterému většina lidí říká budík. Teprve na několikátý pokus jsme nahmatala mobil a vzala ho do ruky. A co se nestane? Samozřejmě mi spadl přímo do obličeje. Asi jsem si zlomila nos a ten zpropadený budík stále vyřvával na celý pokoj. I po jeho vypnutí se mi jeho zvuk linul v uších. Stále dokola a dokola až k zešílení. Posadila jsem se a pokusila se rukou nahradit hřeben a alespoň trochu zkrotit svoje vlasy. I když jsem si nebyla naprosto jistá tím, jestli to při nejmenším pomohlo. Porozhlédla jsem se po pokoji a zamračila se nad vzpomínkou, jak včera Justin odešel a já to tu celé uklízela. A tak to taky dopadlo. Naspala jsem asi dvě hodiny a navíc si myslím, že ze dvou hodin byla nakonec jedna a půl, jelikož jsem se stejně stále v té posteli převalovala a nemohla usnout ani za zlatý prase. Počkat, říká se to tak, nebo snad ne?

Musela jsem vypadat opravdu hodně vtipně, jak jsem v ústech držela kartáček ze zubní pastou a u toho se pohupovala na písničky, které mi hrály z mobilu. Musela jsem nějak využít ten čas mezitím, co jsem si čistila zuby. Vypláchla jsem si ústa a v pokoji otevřela skříň. Nechtěla jsem pro dnešek řešit nic složitého. Chtěla jsem něco jednoduchého, co dokáže zároveň zaujmout. Nakonec jsem vytáhla obyčejné černé zateplené leginy a na rukávech roztrhanou šedou mikinu. V jednoduchosti je krása. Když jsem si přes hlavu přetahovala mikinu, zapípal mi na posteli ležící mobil. Sáhla jsem po něm a otevřela SMSku od Liama. Když jsem se nad tím tak zamyslela, už docela dlouhou domu jsme se neviděli. Tedy, od mého odletu. 

Liam- Tak za 10 minut se pro tebe stavím a svezu tě

Usmála jsem se nad jeho sebejistotou a naklikala odpověď.

Já- Ok, díky

Dooblékla jsem se a při pohledu na závěje sněhu venku a následně na svůj outfit jsem se musela uchechtnout. Vážně jsem vybrala dokonalé oblečení pro tohle období. Znovu jsem vklouzla do koupelny a na řasy si nanesla slabou vrstvu řasenky. Neměla jsem čas toho na sebe dávat víc a navíc mi přišlo, že to není ani potřeba. Nebudu zakrývat svoje pihy, stejně se mi to na mně líbí, ta co. Seběhla jsem bleskově schody a v kuchyni pozdravila mamku a cestou k lednici si stihla plácnout s Jazmyn. Usmála se na mě s pusou od čokoládového jogurtu a já se musela začít smát. Vzala jsem ubrousek a utřela jí její upatlanou pusu a ruce. "Hele, na to, že jsi už velká holka a je ti pět, tak moc jíst neumíš." Vyplázla na mě dětinsky špičku jazyka a strčila si do pusy další lžičku jogurtu, samozřejmě, že jí většina obsahu lžičky spadla přímo doprostřed trička. Začala jsem se strašně smát a mamka si Jazmyn s povzdechem prohlédla. "Jdi si převléknout tričko, ty trdlo, abychom nepřišly pozdě do školky." Vyskočila ze židle a běžela po schodech k sobě do pokoje. Vzala jsem si do ruky jablko a podívala se z okna, kde zrovna zastavilo auto. Zakousla jsem se do jablka a šla si obléknout bundu. "Tak ahoj." Křikla jsem směrem do kuchyně, kde mamka pila svojí kávu a otočila jsem se na Jazzy, která zrovna sbíhala schody. "A ty nikoho nepokousej!" 

"Mad!" Vykřikla a ze země vzala botu, kterou hodila, ale já stihla v tu chvíli dovřít, takže bota dopadla přímo do dveří. Poplácala jsem se pyšně po hrudi a otočila se směrem k odchodu. Seskákala jsem těch pár osudných schodů a už jsem nasedala k Liamovi do auta. "Ahoj." Pozdravila jsem ho a on na odpověď kývl. Rozepnula jsem si bundu a lépe se uvelebila. Když zastavil na červené, tak mi věnoval pohled. Přejel mě pohledem a usmál se. "Hodláš dneska zmrznout?" Pokroutila jsem hlavou a krátce se podívala na sebe v zrcátku. "Ne, ale prostě se mi to líbilo." Pokrčila jsem rameny a on se usmál. "Tak fajn, sluší ti to." Hodila jsem si nohu přes nohu a podívala se na něj. "Díky. A něco nového s Hope? No, ty víš, jak jsme o ní mluvily nedávno v tom parku." Povzdechl si a kývl. "A?" Zeptala jsem se nedočkavě s nějakou nadějí v hlase, ale jak jsem se dozvěděla později, naděje byla naprosto zbytečná. "Rozešly jsme se." Vykulila jsem na něj oči a zamračené zvedla prostředníček. "Počkat. Kdy? Kde? Proč o tom nevím? Co se stalo? -" Chtěla jsem pokračovat s mých otázkách, když mi přiložil ukazováček k ústům, abych mlčela. "Byly jsme zrovna na novoročním večírku, když -" Odmlčel se a podíval se krátce z okénka. "Prostě jsem ji našel naprosto mimo smysly s nějakým klukem za barákem, kde ta party byla. Domyslíš si, co se tam mohlo tak zhruba dít, že?" V hlavě se mi toho nahromadilo tolik a já se snažila dát si jedna a dva dohromady. "Ale vždyť ona tě milovala." Vydechla jsem vzduch z plic a olízla svoje suché rty. Na tohle téma i s ní budu muset promluvit, protože mě zajímá i její verze. "Taky jsem si myslel." Zašeptal a krátce na mě pohlédl. Zvedla jsem hlavu a uvědomila si, že stojíme před školou. "Co kdyby jsme dneska spolu někam zašly, třeba na kafe a ty mi všechno řekneš?" Navrhla jsem a pokusila se nasadit veselejší ton hlasu. Smutně se pousmál a kývl. "Fajn, musím si pak ještě něco zařídit, ale, co kdybych se pro tebe třeba v pět stavil a zastavily by jsme se i někde na jídle a pak si prošly ty po vánoční trhy v parku?" Nadšeně jsem kývla a lehce ho objala.