Sestra {Until Dawn}

Kapitola čtvrtá - Seznámení

18.07.2015, 12:10, Sarah
Pomalu jsem se courala se svojí taškou po hlavní cestě. Sněžilo. Trochu jsem se pousmála, bylo vtipné že je léto a tady sněží, kdežto u nás doma je asi 40 stupňů. To už jsem se ale probrala ze zamyšlení a trochu jsem poskočila. Vystrašila mě vrána, která hlasitě zakrákala. Až se mi z toho zvuku udělala husí kůže. Když jsem se uklidnila, tak jsem pokračovala po hlavní cestě dál. Když už jsem šla asi deset minu, trochu jsem se obávala že jdu špatně a budu se muset vracet. Naštěstí jsem uviděla v dálce altán. Byl v něm dalekohled a u něho stála nějaká osoba a něco si brumlala. Najednou tam přišel mladý kluk a hrozně tu osobu vystrašil. Rozhodla jsem se, že k nim půjdu a když tak se jich zeptám na cestu. Pomalu jsem se k nim blížila. První mě uviděl kluk. Když už jsem byla skoro u nich, poznala jsem že ta druhá osoba je holka a taky byla dost mladá. Oběma jim mohlo být tak 18 nebo 19 let. Pomalu jsem přišla až úplně k nim. Vyšla jsem schůdky u altánu. Dřevěné schody podemnou zavrzali. Zvedla jsem na ně hlavu, nadechla se a spustila:
"Dobrý den omlouvám se že otravuji ale chtěla jsem se zeptat jestli nevíte, kde bych zde našla člověka jménem Ashley a nebo jak bych se dostala k chatě, která je tady blízko... Bohužel nevím komu patří, nebo jak se jmenuje."
Snažila jsem se mluvit velice spisovně, abych udělala dojem. Najednou ke mě přišla holka která na sobě měla červenou čepici, modrou mikinu, červené tričko, modré kraťasy a černé legíny. A řekla:
"Já jsem Ashley, co by jsi potřebovala?"
"Moje jméno je Sarah a jsem mladší sestra Jess. Ona mě za tebou poslala."
"Aha! Jako vážně? Nikdy bych netipla že jsi sestra Jess."
Jenom abyste věděli, mám krátké červené vlasy a nemaluju se. Takže si nikdo nemyslí, že bych byla sestra Jess. Nejsem jí vůbec podobná jak vzhledem tak chováním.
"To si myslí hodně lidí."
"No já si tedy myslím, že můžeme jít už k chatě"
Jak to dořekla tak jsme vyrazili. Byla jsem ráda že už jdeme, začala jsem trochu mrznout, tak jsem se těšila do tepla. Najednou ke mě přišel ten kluk, co tam byl s ní. Měl na sobě džíny a nějakou bílo/fialovou mikinu na které bylo písmeno M. Podal mi ruku a řekl mi:
"No a já jsem Matt."
Trochu jsem se lekla. Nedivte se mi nebyla jsem zvyklá. Stiskla jsem mu ruku a odpověděla:
"Těší mě."
Usmál se a já taky. Byl mi sympatický a navíc jenom mezi námi byl i hezký.
Šli jsem zasněžení cestičkou. A v dálce už byla vidět obrovská chata. Když jsem šli bylo hrobové ticho. Jenom sníh nám křupal pod podrážkama bot...

Doufám že se vám kapitola líbila. Je možná trošku delší. Snad to nevadí. Jo a mimochodem další díl vyjde hned zítra. Máte se na co těšit. :)
UntilDawnFanPag