Beautiful Nothing

1. První zkouška

Věc kterou snad každý nenávidí je ranní budík. Ta malá věc zvonila asi 10 minut v kuse. A mě se vůbec nechtělo vstávat protože jen ve snech se začínám cítit bezpečně.
Nechápu sám jak se to včera mohlo všechno stát. Vlastně nechápu co se to celkově děje.
Před čtvrt rokem jsem nastoupil do druháku a z prváku jsem si začínal pomalu utvářet úžasné vztahy. Jenže k nám z jiné školy přestoupil kluk jménem Tay. Tay je typický kanaďan s bohatou rodinou (matka je právnička a otec ředitel podniku s polystyrénem), tudíž jeho znalosti jsou zastíněny znalostmi rodičů a on sám je tupec který většinu času tráví v posilovně, v clubech a ve feťáckých částech města. Začali jsme se spolu bavit ale teď se vše zhoršuje a.. začíná mě předevšemi ponižovat a dokonce mi dává facky. Ale to není jen ve škole. Když jsem se z toho pekla vrátil, moje matka ležela opilá na sedačce a spala.
Po půl hodině se probudila a rozzlobená za mnou přišla do pokoje a ptala se kde jsem byl tak dlouho. Odpověděl jsem jí že ve školní knihovně ale jakmile jsem to dořekl, dala mi facku a křičela na mě že jssm lhář. A takhle do mě šila další 2 hodiny dokud mi z nosu nezačala téct krev.
Tudíž se vrhla do obýváku a dospala se.
Já ubrečenej jsem si celou noc opakoval, že vše budu řešit hned co příjdu do školy.

Takže jsem se ráno oblékl a šel. Kochal jsem se parkem kterým jsem procházel, viděl všelijaké věci a když jsem došel před školu, stál tam Tay s jeho kumpány od nás ze třídy.
Rychle jsem kolem nich proběhl a chystal se jít hned do třídy ale viděli mě. Tay na mě zavolal, šel jsem pomalu k němu a čekal co se bude dít. Stál jsem tam jak přimrzlý a čekal na to, co se bude dít. Když se Láďa chystal promluvit, krčil jsem prsty a zhluboka dýchal. "Máš úkol z angličtiny? Prý ti jde,, zarazil mě, udivil mě a jednal kamarádsky. Asi vážně vše myslel kamarádsky, takže jsem mu přikývl a rychle odešel do třídy.

V lavici jsem čekal na Taye a když se vrátil tak ke mě s dobrou náladou přišel a já mu podal ten úkol.
Předemnou se do něj začetl. Nedočkavě jsem čekal na odpověď a sledoval jeho pohybující se obočí.
Odtrhl se, poděkoval a odešel.

Celý den byl v pohodě, seděli jsme spolu na matematice a normálně se bavili. Zlom přišel až po poslední hodině. Po odchodu domů jsem jeho a jeho kumpány potkal kousek za školou. Pozdravil jsem ho a on se začal smát mému křivému zubu. Zamyslel jsem se proč se teď směje a celý den se se mnou baví ale teď mi to bylo jedno. Ze sekundy na sekundu se vrátil k tomu, co ještě před nedávnem dělalm ale teď to bylo horší.
Vzal mě za vlasy a hodil mnou po zemi jako kdybych byl nějaký pytel s obylím. Roztrhl mi kabát, plyvl do obličeje a smál se mé rodině, mému příjmení, mému afroamerickému původu který nebyl skoro vůbec poznat a jak se tak smál, skopl mě na zem a s větví od sněhu mě začal mlátit, tak surově, tak hrůzně.
Asi hodinu po jejich odchodu jsem na té zemi brečel a hřál se o svůj dech. Prosil jsem boha aby mi dal síly abych se zvedl a šel domů. Zkoušel jsem se zvednout a na několikátý pokus se to podařilo. Dokulhal jsem domů a moje matka na mě čekala v kuchyni kde mě schodila surově na zem a vyrazila mi dech po jedné ráně.
Pobíral jsem dech po té cestě do koupelny kde jsem se zavřel.

Po oddechnutí jsem se ze všech sil zvedl a začal hledat lékárničku. Nebylo těžké jí najít, ležela ve skříňce pod umyvadlem.
Rozbalil jsem jí a začal jsem si ošetřovat rány když v tom jsem si povšiml něčeho jiného. Pomalu jsem po tom sahal. Vzal jsem to do ruky a rozbalil malý balíček. Vytáhl jsem žiletku kterou nejspíše používá můj otec do holicího strojku.

Už jsem slyšel o sebepoškozování a prý to pomáhá. Tou malou věcí jsem pomalu přejel přes své stehno a to začalo krvácet. Do očí se mi hrnuly slzy ale ta bolest mě v tom začala uklidňovat. Nabíjela mě energií a povzbuzovala mě. Probouzela mě a vnutila mi se vzpamatovat.
Přejel jsem znova ovšem tentokrát to bylo něco jiného. Tohle mě probudilo úplně. Ale musel jssm toho nechat.
Položil jsem to, vysprchoval se, ošetřil si rány a utekl do pokoje. V hlavě jsem neměl nic jiného, než jen vzpomínky na ty stříbrné věci v koupelně.

Milujeme věci které nám pomáhají a nebereme ohled na to, že nám zároveň ubližují.