Beautiful Nothing

2. Mateřská krev

Není krásnějšího pohledu na pomalu umírající město v zápalu splašených aut řítících se po silnici. Seděl jsem na lavičce a viděl ten onen pohled. Zapadající slunce se snažilo ještě ze všech sil svítit a já jen čekal na příchod měsíce. Je to krásný příklad páru slunce a měsíc. Slunce každý den umírá proto aby mohl měsíc dýchat.
Miluji své úvahy nad něčím co pro mne skutečné není ale zároveň je. Je to reálné ale zároveň nereálne. Tudíž je to nádherné.

Seděl jsem před domem a čekal na lavičce u parkoviště na tátu. Matka po mém příchodu ze školy opět ležela v obývacím pokoji opilá a v bezvědomí.
Neměl jsem náladu budit svou matku a zbytečně jí provokovat. Proč to dělat? Mohl jsem přeci sedět venku a čekat. Venku bylo krásně a nikdo mne zde neobtěžoval. Byl jsem tu jen já, slunce a voda která za mnou tekla v potůčku tak tichém a spícím. Listy padaly na zem a tvořily nádhernou pláň zbarvenou do hněda. Ta krása mi tahala slzy z očí a chuť promlouvat k přírodě také nabývala na intenzitě.
Ale jak se říká "vše krásné končí pro zlé".

Onu krásnou chvíli překazila matka řítící se ze dveří s nejrůznějšími druhy nadávek. Běžela přímo ke mě, krev se mi v ten moment vařila v žilách jak voda na sporáku. Z očí mi začaly stékat slzy, mráz mi běhal po zádech a mé ruce se třásly. Vypadala dosti rozzuřeně a já se začal ptát sám sebe co jsem udělal špatně.
Když ke mě doběhla, uhodila mě do obličeje se slovy které by matka svým dětem říkat neměla. Nenávistné a vulgární poznámky o tom že jsem nejhorší syn jelikož jsem jí nevzbudil. Mluvila o mé neschopnosti, křičela jako by jí na nože brali. Proč si ten vztek na mě vylevá? Proč mne uhazuje v neustálých intervalech? To je to, co mne zajímalo..

Po těch zlých 10ti minutách jsem se vrátil domů. Zavřel jsem se do pokoje a brečel jsem. Slzy mi máčely polštář, emoce převládaly, rány bolely a stud se zvětšoval. Ty vzpomínky na slunce a měsíc mi hýbaly se rty a nutily mě se usmívat. S úsměvem jsem si vzal z peněženky onu věc a sedl si na postel.
Svlékl jsem se na posteli do spodního prádla, utřel si oči a rozbalil žiletku. Pomalu jsem jí vytahoval z obalu který jsem vzteky zahodil. Do pusy jsem si strčil kus deky a žiletku přiložil ke stehni. Zkousl jsem deku a na žiletku zatlačil, zavřel jsem oči a žiletkou jsem přejížděl po kůži.
Oči jsem neotevřel a stále jsem přejížděl. Pak jsem žiletku zahodil, hlavou jsem hodil na postel a brečel jsem. Noha mi krvácela stejně jako mé oči od slz. Brečel jsem a brečel. Do úst mi tekly slzy a tělo jsem měl v jednom ohni.