❄ four ❄

1.9K 117 6
                                    

21. 12. 2015

Ze včerejšího dne jsem se dlouho do noci vzpamatovávala.

Tiffany byla vždycky ta milejší.
Kdyby mi něco takového řekla Charlie, tak bych se nedivila, protože ona prostě taková je. Za to Tiffany nikdy nikoho nekritizovala.

Samozřejmě sem si namlouvala, že za to mohla její hádka s matkou, ale moc dobře jsem věděla, že měla pravdu.

Pokroutila jsem nad tím hlavou. Je mi sedmnáct, můžu se chovat jak se mi zachce.

Vylezla jsem z pokoje a došourala jsem se do kuchyně, kde nikdo nebyl. Povzdechla jsem si.

Táta je zřejmě pořád v práci a máma asi zůstala u známý.

Udělala jsem si kávu a snědla jsem banán, protože doma nic jiného nebylo.

S hrnkem kávy v ruce jsem vyšla schody a zalezla si do pokoje.

Kávu jsem položila na stůl, ze kterého jsem si vzala mobil. Měla jsem jednu zprávu od mamči.

Máma: Dobré ráno zlato snad už nespíš.Zdržela jsem se u kamarádky, přijedu večer. A jak sis mohla všimnout, pořád nemáme vánoční výzdobu. Doufám že si pochopila co tím naznačuju;) s láskou máma xx

,,Aghh." Zavrčela jsem. Proč?

Předpokládám, že žádnou vánoční výzdobu ani nemáme, protože Vánoce jsme už dva roky u nás doma neslavili. Jelikož jsme vždycky chodili buď k Tiffany nebo Charlie.

A zrovna tenhle rok musí vyjít řada na nás?

Rozhodla jsem se jít podívat na půdu a doufala jsem, že tam bude aspoň umělej vánoční stromek nebo nějaký ozdoby.

Když jsem došla na již zmiňovanou půdu, byla tam spousta krabic a hodně prachu. Zakašlala jsem a rukou máchala před sebou, abych prach dostala co nejdál od sebe.

Prohrabala jsem pár krabic, ale žádná z nich nesouvisela s Vánocemi. Zbývala mi poslední papírová krabice a já jí s nadějí otevřela. Naskytl se mi pohled na věci v krabici a já se naštvala.

„Výzdoba na halloween?!" Křikla jsem a kopla do krabice. To snad není možný!

Podrážděně jsem slezla ze žebříku a zamířila jsem do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a pustila jsem si písničky, abych se uklidnila, protože tohle dokáže člověka opravdu vytočit. Navíc, já jsem velice výbušná osoba.

Posléze jsem se převlékla a rozhodla jsem se zajít obchodu a koupit nějakou tu vánoční výzdobu a nakonec jsem měla zamířeno na náměstí, kde koupím vánoční stromek.

Po cestě jsem si dala do uší sluchátka, abych urychlila cestu. Na spotify jsem pustila náhodný album a přestala jsem řešit všechny problémy.

Na autobusové zastávce jsem čekala než přijede autobus, co jede do nákupního centr. Když konečně přijel, sedla jsem si na volnou sedačku a vyčkávala jsem, než dojedu na zastávku, kterou potřebuju.

Konečně jsme zastavili před nákupním centrem a já s úsměvem vystoupila. Vyndala jsem si sluchátka z uší, abych se vrátila zpět do reality. Všude byli lidi, spoustu lidí. Spěchali, tlačili se předbíhali se. A takhle je to každé Vánoce, proto je nemám ráda.

První obchod do kterého jsem zamířila, byl s různými blbostmi a vychytávkami do bytu. Znáte to, všemožné hrnečky, obrazy, dekorace,... brr. Přejel mi z toho mráz po zádech. Hned mě praštily do očí ozdoby na stromek. Šla jsem k nim a vybrala jsem ty, co se barevně hodily do našeho domu. Stříbrná, červená, bílá a bordo. Dál jsem vzala pár malých andělíčků a sobů, kteří se budou vyjímat snad ve všech pokojích. Spokojeně jsem zamířila k pokladně.

mistletoe /h.s. cz/Kde žijí příběhy. Začni objevovat