Byla jsem jen malé děvče, které věřilo v lásku a štěstí. Nikdy jsem nebyla jako ostatní holčičky. Nechtěla jsem být princezna. Stačilo mi, abych našla přítele, který mě bude milovat a nebude mu záležet na tom, jestli mám korunku nebo ne.
Maminka s tatínkem se každý rok, ve vánoční čas, políbili pod jmelím. Je to tradice do které jsem se, jako malá, chtěla také zapojit. Dá se říct, že to byl můj životní sen.
Všechny děti se mi za to smáli. Já si ale stála za svým a pevně doufala v to, že najdu někoho, kdo mě pod jmelím políbí.
V mých dvanácti letech, kdy jsem prožila moji první dětskou lásku, jsem chtěla, aby jsme se políbili pod jmelím. Nakonec se ukázalo, že onen kluk se mnou byl jen pro srandu a pak se bavili s partou na můj účet.
Probrečela jsem celé vánoční svátky. Ne však kvůli tomu, že jsem přišla o svojí první lásku, ale kvůli tomu, že mě neměl kdo políbit pod jmelím.
A tak mě mamka jednou vzala ven, koupila jmelí a to jsme pověsili na náměstí v Londýně, kde denně projde stovky lidí.
,,Pokud nepolíbí někdo tebe, políbí se jiní. Musíme jim to přát." Řekla mi mamka, když jsme stáli na náměstí a koukali, jak si kolemjdoucí dávají polibek pod jmelím, které jsme tam dali.
,,Jednoho dne tam budeš stát ty." Cvrkla mě mamka do nosu.
A od té doby jsem začala pevně věřit, že když tam každý rok přijdu, někdo mě tam nakonec opravdu políbí.
Buď jsem naivní nebo jen cílevědomá, kdo ví.
Ahoj všichni, tady máte prolog, doufám že se vám líbí:) Jak už jsem říkala, kapitoly začnu vydávat 18. prosince a myslím si, že se máte na co těšit!:) Děkuju za každé přečtení, koment či vote<3
ČTEŠ
mistletoe /h.s. cz/
FanficChodím sem každý večer po dobu vánočních svátků už od svých dvanácti let a pořád tajně doufám, že sem jednoho dne přijde můj pan dokonalý a políbí mě pod jmelím, které tu je už pět let. ❄ Povídka je věnována všem, kteří kdy chtěli být políbeni pod j...
