mistletoe /h.s. cz/

❄ two ❄

19. 12. 2015

Když jsem se probudila, byla jsem šťastná, že mě nevzbudil ten otravný budík jako každé ráno. Vyspala jsem se doslova do růžova.

Odkryla jsem peřinu a posadila se na postel. Párkrát jsem zamrkala, abych se zorientovala a pak jsme v pantoflích odkráčela z pokoje. Sešla jsem schody dolů.

Jako každý ráno jsem jako první zamířila do kuchyně.

,,Ahoj." Řekla jsem ospale.
,,Ahoj Destiny." Odpověděla mamka.
,,Neříkej mi Destiny." Zabručela jsem. ,,Kde je táta?" Dodala jsem.
,,V práci." Odpověděla mamka a dala mi na stůl snídani.
,,Aha." Pokrčila jsem rameny a pustila jsem se do jídla, protože jsem měla celkem hlad.
,,Už máš konečně prázdniny, co?." Řekla mamka.
,,Jo." Povzdechla jsem si.

Dojedla jsem a talíř dala automaticky do myčky. Posléze jsem se vydala do koupelny.

Vyčistila jsem si zuby a šla jsem zpátky do pokoje, kde jsem si pustila písničky, při kterých jsem si začala uklízet pokoj, protože tu byl opravdu bordel.

Neměla jsem to tu nějak vánočně vyzdobené, protože mi to přijde naprosto zbytečný, když do toho pokoje chodím jen já.

Když jsem konečně zametla a utřela prach, zjistila jsem, že už je dvanáct. Povzdechla jsem si.

Sedla jsem si na postel a do pokoje přišel Mike. Vyskočil na postel vedle mě a začal se o mě otírat, jako vždycky se dožadoval pozornosti. Mike je kočka, kdyby jste nepochopili.

Začala jsem ho drbat a on zavrněl. Pousmála jsem se. Přitáhla jsem si ho sobě a mazlila jsem se s ním. Občas mi přijde, že je jediný, kdo mi zvedne náladu.

,,Je oběd!" Ozvalo se z dolního patra. Aha, super, já jsem pořád v pyžamu. Pokroutila jsem na sebou hlavou. Vzala jsem Mika do náruče a vzala ho s sebou do kuchyně.

,,Ty jsi ještě v pyžamu?" Zasmála se mi máma a já se zamračila.

,,Mám prázdniny!" Bránila jsem se smíchem a dala jsem kocoura na zem, ale on stejně vyskočil na stůl.

,,Dobrou chuť." Řekla jsem mamce, když mě i sobě nandala na talíř.
,,Dobrou." Usmála se a obě jsme se pustily do jídla.

Když jsem dojedla, mamka vzala nádobí a umyla ho. Nechápu, proč ho prostě nestrčila do myčky. Pokroutila jsem nad tím hlavou.

Rozhodla jsem se, že už půjdu. Vzala jsem si na sebe stejné skinny jeans jako včera, stejné tílko a červeno- bílý, vánoční svetr se soby. Vzala jsem si malou kabelku přes rameno, bundu a mohla jsem vyrazit.

,,Mamčo já jdu." Řekla jsem a líbla jí na tvář.
,,Jojo." Usmála se.

Vyšla jsem z dobu a jako vždy mě ovál studený vítr.

Zašla jsem na náměstí, kde byly trhy a já si tam koupila jmelí. Paní, která ho tam prodávala si na mě pamatovala.

,,Ahoj Destiny." Usmála se.
,,Dobrý den." Úsměv jsem jí s radostí opětovala.
,,Jako každý rok?" Zeptala se a já kývla.

Zaplatila jsem, poděkovala a šla dát jmelí na obvyklé místo.
Někteří na mě koukali jako na blázna, ale někteří se na mě naopak usmívali. Šla jsem kousek dál a koukala na šťastné páry, které se líbali pod jmelím. Povzdechla jsem si.

Zbyli mi ještě nějaké peníze a tak jsem se rozhodla zajít znovu na Starbucks.

,,Dobrý den." Pozdravila jsem. Byl tam stejný kluk jako včera.

,,Velký vanilkový latte." Objednala jsem si to samé co včera.
,,Destiny, že?" Řekl ten kluk a já protočila očima. Ale přiznávám, že jen debil by si nezapamatoval tak stupidní jméno.
,,Ano."
,,Včera jsem si říkal, že jsi mi povědomá." Znovu se usmál a já zvedla obočí. Asi pochopil, že nevím o co jde a tak znovu promluvil.
,,Pracuju tady už pět let a každé Vánoce tě tu vídám." Uchechtl se a já se najednou cítila trapně. Začervenala jsem se.
,,Neříká se tomu náhodou pedofilie? Bylo mi dvanáct." Odkašlala jsem si.

,,Mě v tý době bylo dvacet." Zasmál se. Proboha do téhle kavárny už v životě nevkročím.

Fajn, sledoval mě pět let, vůbec si nepřijdu trapně.

,,Můžu už konečně zaplatit?" Naléhala jsem, protože mě jeho pohled opravdu znervózňoval a on přikývl. Zaplatila jsem, ale on si stejně nedal pokoj.
,,Řekni mi proč to děláš?" Zeptal se.
,,Nemám důvod ti to říkat." Odpověděla jsem.
,,Zajímá mě to." Řekl.
,,Tak si to zjisti, Harolde." Odsekla jsem.
,,Jak víš moje jméno?" Divil se.
,,Máš ho na jmenovce, tupče." Řekla jsem.
,,Mám tam Harry." Bránil se a já zvedla obočí. To si snad dělá prdel, ne? Vykašlala jsem se na něj a bez odpovědi jsem odešla.

S kávou v ruce jsem si to kráčela přes náměstí sledovala všechny ty vánočně naladěné osoby. Brrr.

Neříkám, že nemám Vánoce ráda, doslova je miluju, ale Harry mi tak zkazil náladu, že jsem teď naštvaná na celý svět.

Nevím co je horší. Jestli to, že mě pět let sleduje nebo to, že je až divně zvědavý. Jak si to představuje očumovat dvanáctiletou holku. Mohla bych ho udat.

Fajn teď mi je sice sedmnáct, ale stejně je to divný.

Snažila jsem na to nemyslet a zbytek cesty jsem šla se sluchátky v uších.

,,Jsem doma." Moje obvyklá věta, kterou křičím, když odemknu vchodové dveře.

,,Ahoj Destiny." Zavolala mamka. Kolikrát jí mám říkat ať mě neoslovuje mým celým jménem?

Ignorovala jsem to a šla do svého pokoje.

Vyměnila jsem skinny jeans za černý legíny a hned jsem se cítila pohodlněji.

Ve zbytku dne jsem neměla co dělat, tak jsem si pustila Láska Nebeská, ukradla jsem z kuchyně pár perníčků, uvařila si kakao a udělala jsem si fajn odpoledne.

Navíc jsem se musela uklidnit, protože z Haroldových slov jsem byla celá vyplašená.

Furt jsem si v hlavě opakovala větu bylo mi dvanáct.

Pokroutila jsem nad tím hlavou a snažila jsem se na to už nemyslet.