Part 9 - Konec

252 14 8
                                    

Přišla jsem domů. Zula jsem si tenisky,pověsila si bundu na věšák a šla rovnou k notebooku. Zapnula jsem ho a co nevidím. Dvě zprávy od šéfa,obě jsou o návrzích,co v nich má být, to mi nedělá problém ,ale musím na tom máknout, musí to být do dnešního večera.

Pracovala jsem a pracovala, až do té doby,kdy mi začalo kručet v břiše. Začala jsem přemýšlet,jestli tu vůbec mám nějaké jídlo, asi jen tu čínskou instantní polévku. Nevadí, lepší než nic. Zvedla jsem se a šla si jí udělat. Mezitím,co jsem čekala, až se mi ohřeje voda jsem si zpívala písničku od Hoziera- Take me to church,na to,že to není metalová písnička je nádherná. Teda,ne že bych odsuzovala každou písničku,která nemá nic společného s metalem,ale polovinu nemusím.

Poté,co jsem si tu polévku dodělala jsem si jí odnesla k notebooku, pokračovala v práci a zároveň jedla. Trochu jsem se divila,že Venca nepřišel nebo nezavolal,trénink mu měl už před půl hodinou skončit,ale nebudu z toho dělat vědu.

Konečně jsem to dodělala,konečně! Jenže za nedlouho bude 18 hodin,no,co se dá dělat.Moment,kde je Venca? Ani nezavolal...no,nebudu se mu pořád plést do plánů. Odeslala jsem tedy všechny ty návrhy šéfovi,byl nadmíru spokojený,ještě aby ne,když mi to zabralo tak dlouho.

To je ale bordel,měla bych to tu uklidit. Vzala jsem tedy všechno nádobí co jsem našla a umyla ho. Pak jsem se vrhla na úklid mé ložnice,ustlala jsem postel,oblečení jsem dala tam,kam patřit má a zbytek jsem srovnala.

Neměla jsem co dělat,tak jsem si šla číst, opět Kurt Cobain.

Zabalila jsem se znovu do bílé chlupaté deky,byla mi trochu zima. Ve čtení mi náhle přerušil můj mobil,zazvonila mi SMS.

Byl to Venca ; ,,Ahoj zlato,připravil jsem pro tebe stopovačku,aby jsi mě našla. První část máš u sebe doma,podívej se pod květinu naší lásky.'' přišlo mi. Vůbec jsem nevěděla o co jde,ale nepřemýšlela jsem o tom dál. Květina naší lásky? To je asi růže,když si jí dáváme navzájem...Ale pod ní?...No jasně! Pod vázou je první část.

Zvedla jsem se a šla do kuchyně podívat se pod vázu,vážně tam vzkaz byl; ,,Právě jsi našla 1.část,gratuluji. Další část najdeš tam,kde se poprvé viděly modré české oči a hnědé slovenské oči''. Cože? On snad...jo počkat,modré české oči...v tom případě to bude Kristý s Patrikem,takže u KD Pekla!

Vyrazila jsem tedy. Cestou jsem přemýšlela,o co mu jde,nechápala jsem.

Po deseti minutách jsem dorazila na místo,neviděla jsem nikde žádný papír, když v tom jsem se podívala pod svoje nohy,přes celý chodník tam byla křídou napsaná další část; ,,Další část jsi opět našla,tu další najdeš tam,kde jsi byla se mnou a usnula jsi jako první z nás dvou''. A to bylo kdy?! Sakra...aha,no jasně,u Venci jsem šla včera spát jako první. Další část je teda u Venci doma,tak jsem tedy vyrazila.

Pořád jsem nemohla přijít na význam téhle stopovačky.

Cesta k Vencovi mi trvala už jen pět minut. Odemkla jsem dveře a vtrhla do ložnice,přes celou postel tam byla bílá deka na které bylo černým písmem napsáno; ,,Našla jsi další část,gratuluji,další a zároveň poslední část se nachází tam,kde jsem poprvé viděl, jak vypadáš, když se červenáš''. Kdy jsem se červenala? Uh,já nevím....

Sedla jsem si na postel a dumala, kde jsem se před Vencou červenala poprvé.

Potom mi to konečně docvaklo. Červenala jsem se to ráno,co mě vzbudil Horváth a spol. ,jak jsme přespali na stadionu v kabině. Tam tedy je poslední část.

Na stadion už jsem šla pěšky,není to tak daleko. Nevím,co od něj čekat,ještě k tomu jsem si na sebe vzala krátké černé šaty s černou pletenou vestou a teniskama,samozřejmě černýma, vzala jsem si prostě první, co jsem našla.

Fotbalista a slečna nikdo (DOKONČENO)Kde žijí příběhy. Začni objevovat