Vzala jsem šupinu a zavřela okno . Mám doma mikroskop protože ráda všechno zkoumám . Vzala jsem mikroskop a prohlížela jsem si tu šupinu . Byla lesklá, černá a tak tajemná ... nechala si ji pro štěstí . Druhý den ráno jsem se vrátila do knihovny.Kniha tam opět byla říkala jsem si " kde mohla být když o tom nikdo ani nevěděl že si ji třeba někdo půjčil?" . O knize nikdo nevěděl než jenom já a paní knihovnice , otevřela jsem knihu a četla dál o tajemném drakovi . V knize bylo že tento drak je bojovník.. Je z rodu dávných draků a je posledního svého druhu . Říkala jsem si " chudák je tak opuštěný a sám " chtěla jsem ho znovu vidět vyčkávala jsem opět v noci koukala na hvězdy tak dlouho až jsem usnula. Najednou cítím dech na svém krku probudím se a přede mnou stal tajemný drak chtěl zase vylétnout z okna ale zabránila jsem tomu a rychle o zavřela . Drak na mě nahněvaně koukal a z jeho nozder mu šel strašlivý dech a já mu pravím "nechci ti ublížit " Drak se uklidnil a šel ke mě blíž .. Bála jsem se co mi to krásné stvoření může provést ale když se ke mě přiblížil slyšela jsem v mé hlavě hlasy " Co si za podivného tvora a co po mě žádáš" Lekla jsem se a řekla " ty mi čteš myšlenky jsi mé hlavě? " Drak odpověděl " Ano jsem v tvé hlavě a doufám že mi na mé otázky odpovíš" Vylekala jsem se a zkusila sním nějak hovořit " Jsem Lukresia člověk , četla jsem si knihu v knihovně o tvé legendě a ta mě tak zaujala že jsem tě musela vidět nevěřila jsem tomu že existuješ " Drak se na mě udiveně podíval a řekl " Já se jmenuji Stín jsem legendární drak který sleduje váš svět a chrání ho před nepřáteli " ... " ty jsi jediný svého druhu ?" ..... "Ano jsem poslední vládce a ochránce vaší země .... Sleduji vás už delší dobu Lukresio a zaujala jsi mě " ... " A čím .. ??? " .. " Že ty máš o mě zájem já jsem sám na obloze vás hlídám a nemám svého pána kterému bych mohl sloužit .. Ale už jsem ho našel " A koho ?? " jsem se zvědavě a napjatě zeptala a on na to " TEBE"
