Anna
Cestou k jídelně vládlo ticho , ani jeden z nás neřekl ani slovo.
Ať si říká nebo myslí cokoliv , teď jsem v tom nevinně , vždyť to on to všechno začal! Kdyby se choval normálně a nevšímal si mě stejně , jako já jeho , tak by bylo všechno v pohodě.
"Čaute , já jsem vaše kuchařka Sandra a prý vám mám dát za trest nějakou práci."
Oba dva jsme otráveně přikývli.
" Takže Anna bude mýt nádobí a Lukas ho bude utírat."
No to snad ne , je to odporný.
Hodili jsme na sebe nenávistné pohledy a stoupli si za dřezy.
Myla jsem jeden talíř za druhým a on je mlčky utíral.
"Umývej to pořádně prosímtě." prolonil ticho
"Umývám , tak co zase řešíš." nechápala jsem jeho další narážku.
"To vidím." pokračoval.
Položila jsem talíř , dala si ruce v bok , otočila se čelem k němu a zeptala se ho: "Můžeš mi říct ,co proti mě máš?"
"Jo , můžu." položil utěrku a udělal stejný postoj jako já.
Stáli jsme čelem naproti sobě.
"Poslouchám." pobídla jsem ho.
" Jsi nehorázně soutěživá , vlezlá , hraješ si na spasitelku ipřesto , že o tom víš úplné hovno. Někdy se snažíš vypadat chytře nebo důležitě. A vůbec , myslím , že si hraješ na něco , co zdaleka nejsi."
"A ty jsi frajer , co si myslí , že umí všechno , ví všechno a že musí mít vše na co si ukáže. Všechny jen využíváš , jakoby jsi neměl žádné city. Posmíváš se a shazuješ ostatní lidí bez ohledu na to , že je třeba vůbec neznáš. Nevíš, co si prožili a to tě zřejmě vůbec nezajímá. Myslíš jen na sebe,sobče." oplatila jsem mu to.
Lukas
Když ukončila svůj monolog , tak jsem se na ní podíval a řekl:
" Taťka tě mohl více mlátit , možná by jsi teď neměla tak prořízlou pusu."
Pak jsem se jen ironicky usmál.
Přesunula svůj pohled na mě a já viděl , že se jí lesknou oči.
"Nemohl." řekla stručně , vzala si hadřík a začala znova umývat talíř.
Pořád jsem jí sledoval a jí ukápla slza.
Nemusela nic víc říkat a já pochopil , že jsem udeřil na citlivé místo. Asi umřel. Jsem tvrďák , ale tohle by zkrotilo každého.
"O-omlouvam se." vykoktal jsem.
Utřela jsi hřbetem ruky oči , a bez toho aniž by se na mě podívala ,řekla:
"Nic se neděje , nemohl jsi to vědět."
Přikývl jsem hlavou a opět začal utíral talířky.
Bez jediné slova jsme sklidili všechny talíře a odešli z jídelny.
Šel jsem směrem k chatce , ale uslyšel jsem křik a zároveň pláč.
Zvuky šly od hřiště a já se tam bez váhání rozběhl. Ten co brečel byl Max , Annin bratr a nad ním stáli kluci , které neznám ani jménem.
"Co se to tu doprdele děje?!" zařval jsem na pro mě cizí kluky a klekl si k Maxovi.
" shodili mě na zem , kopali do mě a házeli na mě balóny." vysvětlil mi Max situaci.
"Je to pravda?!" zuřil jsem a ptal se těch malých dementů.
"Jéžiš , byla to jen sranda." bránil se jeden z nich.
Tak to mě vytočilo .Vzal jsem balón , který ležel vedle Maxe a vztekle řekl :
" Říkáš sranda ?! Tak čekej , taky se pobavím." jakmile jsem to dořekl , napřáhl jsem se a vší silou ho trefil do břicha.
" Tak co , pořád ti to přijde vtipné?!" ptal jsem pořád dokola.
"Ne!" zařval.
"Hej nech ho ! Co to děláš?" křikl za mými zády James.
Anna
Když jsem šla ze schodů od jídelny tak jsem si všimla , že se něco děje na hřišti. Byli tam kluci a jeden ležel na zemi , bylo to daleko , neviděla jsem jim do tváře. Ale koho jsem poznala hned byl Lukas , podle tvaru postavy. Běžel směrem k hřišti a klekl si ke klukovi , který zřejmě plakal. Pak se Lukas prudce zvedl , něco křičel , nešlo rozumět co , a pak začal silně střílet balónem po jednom ze stojících kluků.
Proč tu stojím jako solný sloup?! Snad půjdu pomoct ne?!
Pak se tam objevila další osoba a to byl James , taky něco řval.
Rozeběhla jsem se jejich směrem a..
To je Max! To snad ne!
Přiběhla jsem k němu a klekla jsem si stejně, jako předtím Lukas. Nevnímala jsem o čem se James dohadoval s Lukasem , věnovala jsem se jen bráchovi.
"Maxi , co se stalo?" ptala jsem se ustrašeně.
"Ann , Lukas se mi snažil pomoct , on mi nic neudělal." šeptl.
"Já vím. Viděla jsem to." uklidnila jsem ho a pohladila po tváři.
Zvedla jsem hlavu směrem k hadájicímu se Lukasovi s vedoucím.
" Já jsem se snažil jen pomoct Maxovi!" bránil se Lukas.
" To je sice milé , ale neměl jsi to dělat takhle!" říkal naštvaně James.
"Myslím , že by jste měl spíše seřvat tady ty kluky!" vstoupila jsem jim do 'rozhovoru'.
"To si vyřídím sám. Příště příjdete za mnou , nebo za jiným vedoucím a my si to vyřešíme." vysvětloval nám.
"Než by jste tu došli , mohlo by být pozdě!" vypěnil Lukas.
"Nehroť to tak a uklidni se Lukasi. Jak vidím , dopolední práce v kuchyni ti nestačila , a proto tam půjdeš i před večeří!"
"To je ale neskutečně nespravedlivé!" bránila jsem ho.
" Tak mu půjdeš pomoct. Buďte tam v 5." zaskočil mě James.
"Ale..."
"To nebyla otázka , prostě tam půjdete oba a tečka. Maxi pojď , zdravotnice se ti na to podívá." pobídl Maxe a odešli pryč.
Lukas si šel sednout na schody jedné z chatek. Následovala jsem ho.
"Děkuju." myslela jsem to upřímně.
"Nemáš zaco. Udělal by to každý." řekl a mírně se usmál.
"Pochybuju. Asi jsem se v tobě spletla."
Teď už se usmál rázněji.
Měla jsem toho v plánu více , ale už to nestíhám.
Pokud jste čekali už nějaké romantické scénky mezi Annou a Lukasem tak se omlouvám. Doufám , že jsem vás nějak nenaštvala a budete číst můj příběh dál.:)
Děkuju za každý hlas , nebo komentář.
Dobrou noc:3
