Sen

110 7 6
                                    

Probudila jsem se zimou a byla ještě tma. Všimla jsem si, že se moje přikrývka válí na zemi a mám taky otevřené okno.
Po chvíli dohadování mých myšlenek jestli se mi chce vstát jsem se neochotně zvedla a šla okno zavřít.
Jen co jsem k oknu přišla mě ovál nepříjemný chlad a přešla mě zima. Rychle jsem okno zavřela.
Byl právě říjen a já byla ve 2. ročníku střední školy. Možná se to na první pohled nezdá, ale jsem celkem šprt a na známkách mi záleží.
Jmenuju se Olivia Kate Clark, ale přátelé mi říkají Li nebo Liv a moje nejlepší kámoška Ashley mi často říká K[kej].
Bydlím v Sydney a ráda zpívám a tancuju. Chodím na celkem prestižní školu, na kterou by nemělo být lehké se dostat, ale jsou tu studenti jako všude jinde.
Vždycky když procházím po školních chodbách, vybaví se mi ta scéna z mean girls, když Jenis provádí Cady po škole a představuje jí ty rozdílné skupinky studentů sedících u svých stolů. Já jsem roztleskávačka, ale moc času s holkama z týmu netrávím. Nejčastěji se někde poflakuji s mými nejlepšími přáteli Ash a Sammym.
Myslím že jsem celkem hezká. Nejsem namyšlená nebo tak, prostě to tak je tak proč si to nepřiznat. Mám štíhlou postavu a meřím okolo metru 70, takže nijak zvlášť nevyčnívám, což mi vůbec nevadí.
Na mém hezky tvarovaném obličeji mám plné růžové rty srdcového tvaru. Mám milý úsměv a rovné bílé zuby. Také mám malý rovný nos a spíš tmavě modré až tyrkysové oči, které vytváří zajímaví kontrast s mými vlasy od slunce zesvětlenými do lískově-oříškového hnědého odstínu.
Hodně kluků o mně jeví zájem, ale já zatím náklonnost žádnému neopětovala. Ne že bych byla nějak vybíravá (i když jo to jsem ale to je vedlejší..;D)ale prostě je beru jako kamarády a nic víc k nim necítím.
Teda k mému nejlepšímu kamarádovi Sammymu jsem něco dřív cítila, ale pak se mi přiznal, že je gay. Což je vlastně výhoda, protože se říká, že gayové jsou nejlepší přátelé.
Jsem celkem oblíbená a mám hodně přátel i když jen pár těch nejlepších.
Miluju Sydney!
Výhoda tohohle místa je teplé počasí, moře a pláž a to zdaleka není všechno. Ovšem v noci se tu ochlazuje a to je také důvod mé noční nedobrovolné procházky k oknu.
Zalehla jsem zpět do postele a podívala se kolik je hodin. Celkem mě prekvapil čas , který můj mobil ukazoval, protože jsem si myslela, že je alespoň 5 hodin, ale na displeji hodiny ukazovaly teprve 3:08.
Přesto jsem, ale byla unavená a tak jsem zvedla deku ze země, znovu zalehla a snažila si vybavit ten krásný sen, co se mi zdál předtím než mě z mého sladkého snění vytrhl ten nepříjemný chlad.
Mám to. Jen jsem seděla na pláži a poslouchala šumění moře. Nic víc.
Byl to krásný sen. I když se někomu může zdát obyčejný a nezáživný. Líbí se mi jen tak sedět a pozorovat a poslouchat ať už zvuky přírody nebo můj playlist ze sluchátek.
V tom mě z mého přemýšlení vytrhl velmi známý a mnou tak nenáviděný hlas.
Hlas toho nejotravnějšího člověka v celé Sydney. Ne na celé zeměkouli. Ne v celém vesmíru. Hlas kapitána fotbalového týmu Ryana Taylora, který mě právě pozdravil.V MÉM SNU ! V mém snu ?
"Co ty tu sakra děláš?"vyjela jsem na něj místo pozdravu.
"Ale kotě. Nedělej že nejsi šťastná, že mě vidíš."odpověděl Ryan a natáhl se ke mně, aby mě políbil. Já však ucukla a vlepila mu facku.
"Jasně jsem štěstím bez sebe že jsi tady. Ne nedělej si iluze, protože to opravdu ne. Co si o sobě sakra myslíš?! Tohle je můj sen!"ječela jsem na něj.
On se však jen ještě víc usmál a znovu spustil ty jeho trapné řeči:"Alé podívejme se na to. Kočičce se o mně už i zdá."znovu se ke mě naklonil a já tentokrát nestihla uhnout ani nijak zakročit.
Jeho svalnaté tělo se přitisklo na to mé a naše rty se spojily v jedny.
To co jsem ale nepochopila bylo to, že jsem mu ty polibky oplácela a líbilo se mi to. Další divná věc byla, že jsem nechápala kde jsem se naučila takhle líbat i když jsem s tím zatím neměla zkušenosti. Je to jen sen na to musím taky brát ohled. Jo jasné, je to jen sen, ve kterém se ocucávám s tímhle VOLEM! V tu chvíli u mně na nočním stolku zazvonil budík a já byla opravdu ráda, že jsem se probudila.

Ahoj lidi!
Tohle je můj první příběh a sama ještě moc nevím o čem bude takže můžete čekat spoustu zvratů, protože příběh vymýšlím za pochodu. Omlouvám se za gramatické chyby, ale píšu na a mobilu, takže pardon... doufám že se vám první část líbila a klidně můžete psát do komentářů nebo do zpráv nápady na další
pokračování ..Možná nějaké použiju

...Sue #Thanks

Teenage LOVEKde žijí příběhy. Začni objevovat