Nádechy

4.

Probudil mě brek. Mam docela dost lehký spánek. Pomalu jsem se odkryla a vyšla z postele. Kluci spali jak zabití. Už mi nebylo špatně. Šla jsem za tim brekem.

"Beo? Co jse stalo?" Teda krom toho ze byl všude šilený bordel.
" vyspala jsem se sni a on pak odešel. On nic jiného mu nešlo. A taky je tu hrozny nepořádek .... jsem blba" a utírala jsi slzy.
Chtěla jsem něco říct ale Bea hned" byla jsi pěkně zhulena že? " a usmála jse

"Totálně... kašli na neho byl to kreten mas na lepší."A obě jsem se hrozně smáli. Bea byla zhulena asi jen jednou v životě. Vždycky říkala "ja Kouřim aby umřela ale nehulím protože nechci být blba" to jsem slyšela snad tisíckrát.

"Nechápu co mi je... jdem se najíst a uklizet ne ?" A podařilo jses ji nahodit úsměv
" no dost jse ti líbil  čekala jsi něco vic.... " docela jsem to šeptla a šla směrem do kuchyně.

"Až budu příště pořádat nějakou party tak mi prosimte nepovoluj pozvat všechny " byla ještě dost ospala
Musela jsem se uchechtnout. Jak jse asi musí tvářit ti co dělají ještě větší party. Nejspíš jsi pak pronajmou uklízečky.

"Ty jeses bavila se Sebou ze?"a nahodila úchylný pohled.
"Jo něco málo" nějak jsem nad tou otázkou nepřemýšlela
" je pěkný " už chápu kam tou otázkou směrovála
"Hmmm..nemam teď náladu s někým nic mít." A je to pravda.

Bea udělala jídlo a ja zatím pouklízela  kuchyň.
Kazda jsem ponořena do svých myšlenek. Možná že bych mohla zkusit běh.. ale sama to určitě nezvládnu. Nedokopu jse k tomu. A možná bych mohla přestat kouřit. Ale to všechno nebude tak lehke. Měl pravdu tohle všechno je jen kvůli tomu ze nevím jak zničit tu bolest ve mně. Ale ono to nepomáhá. Nepomohlo to nikdy. Možná ten den ano ale pak druhý to bylo zase a ještě silnější.

"Jdem probudit kluky?"  vzala jsem do ruky hrnec a vařečku a Bea to same.
Bea jenom přikývla. S úsměvem jsem běželi k pokoji.

" budíček"řvali jsem obě a vařečky třiskáli do hrnců..Oba hned vyskočili. Bea dostala šilený záchvat smíchu a ja taky.

.........

Večer: "Floro můžeš jsi prosimtě uklizet pokoj!" Hned přijdu domu a další problémy. Tohle není normální. Myslela jsem že teď da aspoň trochu pokoj.

Neodpovídala jsem ji. Zamkla jsem se v pokoji a pustila nahlas hudba.  Jedna hrála pořád do kola ta písnička : Battle Scars ... s tim dokonalými textem:
I wish I never looked,
I wish I never touched
I wish that I could stop loving you so much

Někdy mi přijde že jsem pro sve rodiče vzduch.Strata času. A pak jsi zase říkám na kom by jsi vybili zlost, kdybych tady nebyla Já.Někdy jsi přeji ty chvíle kdy jsi sednete se svojí mamkou a povídáte jsi. Pro někoho jsou ty chvíle otravné a zbtyčné. Ale pro mně by to byla spása, zájem ,vysvobození.

Možná to je tak :i přes tu všechnu boles z te posrane lásky a zbytečnému hledání sebe co nemůžu najít to dělam kvůli zájmu. Když přijdu domu opila a moje mamka děla jako že nic a táta se zavře v pokoji. Ale nikdo nic neřekne jsem vzduch. Je jím to jedno.

Je to tu zase zachval. Marne lapaní po dechu zkoušet se nadechnout. Slzy jako vodopád stékají až na mé triko.
"Nechápu to pointu. Chci ji znát. Chci znát kurva tu pointu " řvala jsem mezi lapaním.

Lehla jsem si na postel a mezi posledními zlyky usla.

................

"Shit " budík mě probudil z mího spánku.
Pondělí , ukoly děláne v autobuse, učení těsně před hodinou, první měsíc a já na to začínám srát. Ještě že nejsem blba a všechno mi prochází.

Šla jsem do koupelny a umyla sve vlasy , tělo i obličej. A pak už to šlo jako vždycky : učesání nezkrotnych kudrlinek, krem na obličej zakrytí nedokonalostí a desti minutové vybírání oblečení. Dneska si vezmu černé rifle s díry a  šede triko s takovým mimozemšťanem, je moje oblíbené.

Udělám si pití do školy a vezmu čaj do termosky. Vezmu svuj černy batoh dam si tam peníze a to pití a pomalu odcházím. Černá bunda ladící z četnými vysokými boty a vybíhaní za holkama. Ty čekají před vchodem a společně jdem na zastávku.

Celou cestu až do školy spolu nemluvíme. Každá má sluchátka a je ve svým světe. Já sedim s Majou a Bea s jednou holkou s naší třídy. Jmenuje se  Zoe je docela fajn. Má dobrý hlášky a občas se spolu bavíme. Zou kouři. Ale dost , vždycky před školou i s Beou. Já chodim ještě do obchodu pro svačinu. Někdy jde se mnou i Maja.Obchod je vždycky plný lidi z naší školy.

Dneska semnou jde i Maja. Má nějaké neschody se s vím klukem takže pořád čučí do telefonu a rozčiluje se. Za to Já jdu vedle ni se sluchátky a očima sklopnými na zem.

Maja si vzala donut jako já a žvýkačky a táhli jsme se k pokladně. To si ze mě děláte prdel. U pokladny byl i Sebastian a nějací kluky co s nim chodi do třídy. Jedním z nich jsem se už bavila je docela roztomilý.

Doufala jsem že si mě nevšimne ale opak byl pravdou."ahoj Flo " a zamával mi "Ahoj Majo " a usmál se. Kývla jsem hlavou. Oni už zaplatili takže jse mi ulevilo když odcházeli.

Obě jsme zaplatí a šli do školy.
Prvni hodina píšem, druha hodina píšem. Však proc ne že.

Jediný plus je v tom ze hodiny jse nějak extra netáhnou. Bavíme škola ale nebaví mě když se něco musím učit. Radši budu poslouchat v hodině a pak nebudu jak pizda se doma šprtat.

............

O přestávce před třetí hodinou

Maja : "Hej Flo , Denisa byla včera  u Sebastiana prý ji doučuje" ....
"Denisa ? však je hnusna"řekla jsem bez přemýšlení
"hmm... ale byla u něho doma" smala se
Nevím proc ale zařvala jsem to "jsi dělaš prdel ne taky kluk a ona ... a mě k sobe nepozval... chci jít k němu"
hned po tom co jsem to řekla uvědomila jsem si že jsem to možná až moc zařvala... Denisa se jen spokojeně usmála.

(na fotce Sebastian)