Nádechy

5.

Pokračování rozhovoru Flo a Sebastiana u obědu:

"tak co ty a Denisa " prostě mi to nedalo musela jsem se zeptat.
"Panebože ta holka není normální. Pozvala se k nám domu. Musel jsem si vymýšlet abych ji dostal ven. "
chytl mě výbuch smích. Ta Denisa. Nic jiného jsem nemohla ani čekat.

" ona se ti nelíbí ?" provokuju
" vůbec a jak je otravna. Nakecal jsem ji že mám holku" a taky se začal smát.
" a máš?" hned mi došlo že to zni až moc že mě to zajímá.
"ne" a sladce se usmál

Ještě jsem si povídali a dělali srandu z Denisy ,a ja ,pak konečně dojedla a šla do třídy.

...........

poslední hodina matika:
"Paní Amsel, můžete přestat dívat se z okna a radši nám vypočítat příklad?"
"Paní Amsel!!vnímáte ?"

Matika mě nějak nebere, koho by taky brala. Ne že by mi nešla jenom mně nebaví. Sedím úplně u okna v poslední lavici s Majou.

Viděla jsem pár který se líbal.
Tak moc jsem si přála zase to cítit. Tu lehkost, tu něžnost, pocit že někomu na vás záleží. Nechtěla jsem líbat jen tak chtěla jsem zase cítil tu lásku. Chtěla jsem mít zase něco pro co můžu být šťastná .

" Hej Flo " strčila do mě Maja
" Promiňte ..Můžete zopakovat otázku?"
" pojďte k tabuli" nechápu co proti mně pořád má ta učitelka.

...............

"Mami jdu ze psem" hodila jsem aktovku k botníku a vyrazila.
Musím z Apolem k veterináři.

..............

"Dobry den . Jdu na odčervení"
" Dobrý den položte ho prosím na lůžko"
Appi jako vždycky dělal hrozne scénky.

Proběhlo to jako vždycky.Zeptal se když jsem mu dala prášek a pak mu dal injekci.

"Dneska bude trochu unaveny a moc na něho nešahejte ."
Zplatila jsem a odešla.

.................

" na dej si " Teo mi nabízel cigaretu. Byli jsem všichni u Roba.
"nechci díky" nemam chuť ani náladu. A chci si dokázat ze to nepotřebuju ještě nejsem zkažena, ještě nesmím.
Jestli chci udělat na Sebu dojem nesmím.

" ale slečna slušná" Jo Maja je celý den hnusna. Jako kdyby někdo z nás mohl ze se háda se svojím klukem.
" Já za to nemůžu tak klid jo"

Bea s Teou sedí na balkone a kouřili. Já a Robo ležíme na gauči a Maja v křesle naštvaně odepisuje.
" sakra mam toho dost. Proc Já ? "
Maja hodila svuj Lenovo o zem. Naštěstí to přežil.
" jdu domu " Maja si sebrala bundu a utíkala pryč.
"Majo počkej " Bea za ni hned utíkala.

Já ne. Jsou to její problémy. Ano jsem sobecká , ale jedině ona si je muže vyřešit. A pár hloupých keců o tom jak se to správy nikdy nikomu nepomohlo. Jasný že ji napíšu a stavím se k ni, ale až si to necha projít hlavou.

Celý odpoledne jsem se diváli na film. Jmenoval se " Národ snílku". Byl dost dobrý.

.........

Pánský boty? Vypadají ,jako taťky.
"omg....Tati? Tati jsi tu?"
Ano je tu.. Sedí na gauči snad pul metrů od mamky.
"Floro .Sedni si "

Sedla jsem si doprostřed.
"viš Máme Te oba rádi..." už to nevydržím
" Proč to neřeknete na rovinu, děláte jako bych byla děcko ... Proč si tady každý na něco hraje. Každý tady jen lže . Ukažte mi co mám podepsat."

"tady a tady. Je to že souhlasíš o tom ze budeš týden u mě a týden u mamky."

"ok" a podepisovala jsem to.
Mamce začal téct slza.
" je to , to co jste chtěli. Doufám že to už bude lepší "
Zavřela jsem se v pokoji a nehodlala vylézt.

Lehla jsem si na postel a snažila se usnout.

I když vím že je všechno tak jak jsem chtěla , bolí to. Pamatuji si na ty chvíle, seděli jsme u stolu. Já a táta. Mamka dělala oběd a zpívala si. Udělala kachnu. Tatka byl nadšený. I když je to krátka vzpomínka, ráda na ni vzpomínám. Vždycky se u ni usmívám. Ale dneska ne, tečou mi slzy. Ne jako vodopád, ale pomalu s těmi vzpomínky pomalu odtékájí.
Pomalu dýchám a snažím si vybavovat ty vzpomínky.

Z toho snění a vzpomínání mně probudí mobil. Nova zpráva na messengru. Seba?!

S:Ahoj:)
F:Čau:)
S:tak co běhání? ;)
F:Myslím ze to sama nezvládnu :( :/
S: tak můžeš to zkusit se mnou :)
F: no to by šlo
S:tak třeba zítra po škole
F: ok :)

Dál jsem už neměla náladu. Vypla jsem WiFi na telefonu a pokračovala v usínání. Ale mám dost hlad.
Mamka a Tatka někam odešli takže si mužů v klidu udělat večeři .

............

Usínání to je problém.Miliony otázek nevyřešených přes den. Vždycky jsou to úplné blbosti. Ale dneska myslela jsem na Maju.

Jsem hrozne sobecká ale tohle si nezasloužila. Maja byla vždycky takova princezna. Vždycky byla všude nejvyšší. V šesté třídě jsem spolu byli přiřazené do dvojice. Předtím jsem se spolu nějak nebavili.

Měli jsem nakreslit něco co nás naplňuje. Obě jsme začali cakat barvu po papíru, jemnými tahy dodělávali vlnky a ostatní tvary.

Když učitelka prohlásila ze je to nesmysl Maja vybuchla a začal: vy vidíte cakance , ale my práci co nás napláňovala. Naplňovat vás nemusí každodenní práce. Podle nás je lepší přítomnost a radost s ni. Takže tady máte práci ktera ukazuje to co nás baví a naplňuje.

Učitelka dělal jako by to neslyšela a dala nám za 4. To byl ten osudný den kdy jsem Já a Maja začali byt dobre kamarádky.Tenkrát ty nejlepší. Naše přátelství povolilo až když jsem začli tvořit partu a navíc do toho ten je i kluk.

Podvedl ji už tolikrát ale ted to přehnal. Podvedl ji a ještě i odkopl. Jak mužů byt někteří kluci takový kreténi?

.............

"Zase pozdě" Maja s náznakem úsměvu. Bea je nemocna takže ted jezdíme jen my dvě.
" promiň... vím jak to bolí" a obejmula jsem ji.
Tekly ji slzy. " tady mas kapesník. Neplač princezno spadne ti korunka" jo asi bych neměla tak moc číst citáty z Facebooku.

" budou lepší "
"Flo sama vis ze ty kecy nikdy nepomáhají říkají se jen ze slušnosti a ani ne ze soucitu"
"nikdy jsem ho nemela rada.... Nemohl jsem ho vystát, tu jeho aroganci."

"To je lepší. Já vím všimla jsem si " dala jsi cigaretu do pusy a šli jsem k autobusu. " ty už fakt nekouříš ?"myslím že my to moc nežere
" no snažím se. Ale popravdě moc mi to nejde" a vzala jsem si cigaretu od ni...

" zabijime se zevnitř. Buď se ted doničíš nebo tě postupem času zničí ono. Ta bolest, sežere tě to za živa. "