People change (ff Dramione) [13+]

Part 6.- Mirannda Granger

Chci upozornit že jsem si tuhle osobu vymyslela.
Příjemné čtení

*Flasback*

"Hermiono! ty hloupá huso!" zakřičela Mirannda.
"Nech mě být!!" zakřičela jsem na ní zpět.

"A co mi uděláš?! Půjdeš žalovat mamince?!"
"Jsi hrozná!" sedla jsem si ke knížce. Ta mi vždycky pomáhala. Tohle léto je tak stresující. Už se těším na konec srpna až pojedu Ronovi. Nechápu jak to že jich je tam tolik a nehádají se. Paní Weasleyová mě ráda přivítá, určitě. Po krásné chvíli pro nás [poz. au. Hermionu a knížku] se objevila zase ona.
"Hele Hermiono, nemyslela jsem to tak, promiň." Pokusila se o úsměv Mirannda.
"Běž pryč." Řekla jsem jí bez váhání.
"Ale Hermiono, prosím" usmála se.
"Ne Miranndo, prostě ne." Řekla jsem už trochu naštvaně.
"Pojď do bazénu, prosím, prosím, smutně koukám." Zasmála se a udělala psí oči.
"Dobře, převleču se, u toho mi tady asistovat nemusíš" udělala jsem pohled jako 'myslím to vážně' a zavřela za ní dveře. Oblékla jsem se do plavek které byli rudé. Připomínali mi celé léto Nebelvír. Co asi dělá Harry? Udělala jsem si drdol a vzala na sebe ještě šaty a sluneční brýle.
"Nezapomeň si 'opalovák'!" řekla mi moje mysl. Bože já jsem tak chytrá. Došla jsem si pro něj a namazala se. Šla jsem po schodech a broukala si.
"Kolik je stupňů mami?" Zeptala jsem se a kousla si do jahody která byla v misce na kuchyňském stole.
"34 holčičko." Pousmála se a dál dělala těsto na Miranndin oblíbený koláč. Jablečný. Přišla jsem k bazénu ve kterém si Mirannda už dávno plavala. Já jsem si zatím sedla na lehátko a sundala si boty a šaty. Když v tom jsem se lekla.
"Zatraceně Miranndo!" Zasmála jsem se a sušila ze sebe studenou vodu.
"Pojď do vody," přemlouvala mě. "Není se čeho bát Hermiono"

"Už jdu," pousmála jsem se a šla do vody pomalu po schůdkách.
Mirannda pustila rádio a my ho poslouchaly a blbly celý den.
"Pojďte už ven holky," usmála se na nás mamka.
"Ale mamííí," prosila Mirannda.
"Buďte venku ale ne v bazénu. Lehký" usmála se a zašla zase do kuchyně.
"Teď mě něco napadalo!" Vykřikla Mirannda a podívala se na žebřík u stromu na jablka. Došlo mi co chce.
"Nedělej to." Neposlechla mě. Už lezla na žebřík.
"Dávej pozor." Upozornila jsem ji. Vylezla na poslední dřevěnou tyčku. Natáhla se pro jablko a snažila se ho utrhnout, když v tom se jí podlomily kolena a žebřík se začal kývat až spadl.
"Miranndo!" vykřikla jsem."Mami pomoct!" Běžela jsem k Miranndě.
ONA NEDÝCHALA!
"Mami, ona nedýchá, nedýchá!!" Rozbrečela jsem se. Mamka přiběhla a zavolala záchranku.
"Miranndo prosím. Vzbuď se!" Hladila jsem jí po ruce. Za chvíli už stavěla záchranka přímo na naší zahradě. Mamka jela s Miranndou a táta zůstal doma se mnou. Když záchranka odjížděla řekla jsem poslední větu.
"Miranndo, odpusť mi prosím, všechno, všecičko co jsme si udělaly. Mám tě ráda."

***

"Nepřežila." řekla mamka a zhroutila se.

*konec flashbacku*
_______



"Ach bože," vzbudila jsem se s pláčem a se vzpomínkou na špatnou událost.
Pomodlila jsem se. Nejsem věřící ale i tak.
"Prosím bože, ať je Draco zdravý. " schoulila jsem se do klubíčka a nemyslela na to.
"Amen"


Původně jsem tenhle díl nechtěla psát jelikož je Kája v Anglii ale chci jí překvapit více přečteními a <3 .
Doufám že se vám tenhle trochu netradiční díl líbil a budu moc ráda když uděláte mně i Káje radost.
s láskou

D.