Proč zrovna Vadim?

Kapitola 1. Proč zrovna Vadim ?

Ahoj. Asi se vám tak nějak představím. Jmenuju se Daniela a je mi 16 let. Mám ráda You Tubery a You Tube. Mám nejlepší kamarádku Barču která když se kolem mě motá nějaký kluk hrozně žárlí. A kamaráda .... Vadima... ano je to tak. A potom kamaráda Martina. No to bude asi všechno ... co ještě bych mohla dodat ?.... Tak a teď jdeme na příběh...

Ráno sem se jako obvikle probudila a šla se do koupelny osprchovat a upravit. Potom sem se samozdřejmě šla dolů nasnídat.

Cink Cink !

Zazvonil mi telefon. Kdo to asi bude?
Nojo... Váďa.

Váďa- Dobré ránko ! :D Co děláš ? :)

Já- Nojo už sem vzhůru... :P Snídám :D A ty ? :)

Váďa- Nudím se :\ Nechceš zajít na skateboard ? :D

Já-Jasně ráda ;D

Váďa-Dobře v 10 h. budu u tvýhu baráků tak mě čekej ;D

Já- Jasan ;) :D

Celkem se těším. Neviděli sme se aspoň už tři týdny. Vím není to taková tragédie ale normálně spolu chodíme ven skotu furt.

Cink Cink !

Další zpráva ? ... Že by se něco stalo Vadimovi ?
Nemůže příjít? ..

Martin- Ahoj :D Jak je ? :)

Já- De to :) A ty ? :)

Martin- Taky :) Máš čas ? :)

Já- Už ne promiň :\

Martin- Aha :( A kam deš ? :\

Já- Ven s Vadimem na Skateboardy :)

Martin- Aha >:\ .... Tak Ahoj

Já- Ahoj :\

No jo Martin je zase asi naštvanej že du ven s Váďou a né s ním... Ale je to přece moje věc s kým půjdu ven ne ? ...

Crr.. Crr.. !

Vadim! Už je půl jedenácté myslím že by to měl být on... Podívám se z okna ... No jistě že je... Rychle si na sebe dám konversky, baťoh a bežím dolů na zahradu za ním. "Ahoj Váďo" řekla sem když sem k němu přiběhla a usmála se.
"Ahoj. Dneska ti to sluší ... jako vždy" Řekl Váďa.
"Díky tobě taky" Odpověděla jsem a zasmála jsem se."Kam dem jezdit ?" zeptala jsem se.
"Tam kde vždycky ne ?" Řekl Váďa a zasmál se.
"Tak jo jedem" Řekla sem a rozjela se dolů z kopce na Skateboardu.Váďa se rozjel za mnou.

Po 2. hodinách...

Po dlouhé době ježdění sme s Váďou dojeli na rozlehlou louku. Rozběhla sem se na louku a unavená sem si lehla do trávy.
"Ahh..." Oddechla sem si konečně. Váďa si lehl vedle mě...chvíli jsme jen leželi a koukali do nebe a byli sticha..." Dneska je fakt krásně" Řekl Váďa.
"Hmm..." Nevěděla jsem co mám odpovědět.
Najednou mě Váďa chytnul za ruku.
"Víš musím ti něco říct..." Řekl Vadim
" klidně říkej " Odpověděla sem
"Víš já..."....