Ráno po probuzení u Martina nikdo nebyl ani Vadim ani Martin jen já sama.
Na židli leželo moje oblečení které bylo poskládané, voňavé a jako vyprané ( v Pervolu :D ) .
Když jsem přišla do kuchyně byli tam přichistané moje oblíbené palačinky a u toho lísteček " Promiň za vše , omlouváme se ti a tak doufáme že ti bude chutnat" .
Po snídani jsem se oblíkla a jela domů.
Doma jsem litovala všeho co jsem za ten večer udělala s Vadimem... Potom jsem napsala Barči protože ta mi vždy pomůže..Já : Ahoj Baru :) Máš čas ? ;)
Barča : Na tebe vždycky ;D co se děje ? :)
Já : Potřebuju ti něco říct přijeď prosím :)
Barča : Jasně zrovna jedu kolem tak mě za 10 min. čekej u tebe ;)
Já : OK :)
Super, jsem ráda že Barča přijede, jde vidět že je to opravdová kamarádka.
O 10 min. později...
Crr!.. Crr!..
To bude Barča ! Rychle ke dveřím ! Otevřela jsem dveře a tam stojí Barča a vedle ní Vadim ! Co tu zase sakra dělá !? To mu ten včerejšek nestačil !?
" Ahojík " Řekli jsme si s Barčou a obejmuli jsme se .
" Ahoj... " Řekl Vadim .
Já se na něj jen podívala a viděla že čeká až mu dám facku nebo ho odcaď vyhodím ale já ho tak strašně i potom co se stalo miluju..." Ahoj zlato " Řekla jsem mu usmála se na něj a dala mu pusu .
On se jen divil a šel mu vidět znovu ten radostný pohled ale něco v něm bylo vidět za ukrutnou bolest která ho trápí a nemůže se jí zbavit..
Oba vešli..
On si mě odtáhnul za roh ..
" Musím ti něco říct .." Řekl mi .
" A co ? "
" To co se včera stalo jsem přehnal a to dost promiň.."
" Já vím chápu to všichni jsme to přehnali " Usmála jsem se na něj ale pořád nebyl rád..
" Ale ono se stalo ještě něco horšího ... "
" Co ? " Začala jsem se bát ještě víc..
" Víš já...... Ho neměl "
Já pochopila hned co myslí a tak jsem okamžitě běžela nahoru do druhého patra do koupelny ..
A vzala jsem do ruky těhotenský test.... Bála jsem se na něj podívat...
" Já to nedokážu " Řekla jsem a otevřela oči...To ne !!!!!!
Mám dvě čárky !!!
To je můj konec co teď !? A jak to řeknu rodičům !? A já nechci mít dítě v 16 letech !!
Rozběhla jsem se dolů za Vadimem který tam seděl na sedačce s Bárou která ho uklidňovala a on měl v rukách svojí tvář.. Jakmile mě slišel jak jsem k němu přiběhla tak zvedl hlavu a podíval se na mě s viděšeným pohledem a já na něj též ..
" Vadim mi už řekl co se stalo.. " Řekla Bára..
" Můžeš Váďo prosím na chvíli ? " Řekla jsem a odešli jsme znovu za roh.
Chytla jsem ho za ruce a podívala jsem se mu do očí...
" Kolik ? ..." Zeptal se ..
" No..." Bála jsem se mu to říct..
" Dvě " Řekla jsem...
" Do prdele ..." Odpověděl.
" Ty to dítě semnou nechceš !? " Řekla jsem naštvaně.
" No to jo ale nemáme kde bydlet, nemáme se jak živit a museli by jsem se i vzít .. "
" Máš pravdu... seženu od mámy peníze koupíme si byt , moji rodiče nám budou na uživení peníze dávat ty budeš chodit do práce a co nejdřív se i vezmeme " Řekla jsem a chovala se jako malé děcko.
" No to asi ano ale zas tak lehký to není.." odpověděl
" BYLA TO CHYBA ...."
ČTEŠ
Proč zrovna Vadim?
FanfictionAhoj :) Pokuď zrovna ty čteš tento příběh tak do komentů mi můžeš psát co na něm mám zlepšit :) Moc děkuji za každý Like,sdílení a Koment :)