Best Friends - Larry. [Dokončeno]

3

LOUIS'S POV

Harry tam s nimi nebyl. Začal jsem ještě více brečet. Kde sakra Hazz je? Proč tu není?

Harryho mamka mi řekla: ,,Louisi, nebreč. Harry je v pořádku. Našli ho v lese jen tak pohozeného, nejspíše ho znásilnili. Tvého medvídka měl u sebe. Policisté ho už našli v bezvědomí a proto je teď v nemocnici. Vy dneska letíte domů, my tady zůstaneme s Harrym, pak přiletíme domů."

Nevěděl jsem, co si myslet. Jestli být rád, že Harry žije, nebo smutný z toho, že musí být v nemocnici. Měl jsem smíšené pocity.

Nastal ten moment, kdy jsme měli letět domů. Pořád jsem byl ubrečený a nevěděl co si myslet. Byla to všechno moje chyba. Proč jsem to udělal? MOJE CHYBA! BYL JSEM OPRAVDU TAK STUPIDNÍ A VZAL ŠESTILETÉHO KLUKA VEN NA PLÁŽ A JEŠTĚ K TOMU VEČER? Ach já sem ale blbec. Co když bude mít Harry z toho nějaké následky? Co když v budoucnosti bude mít strach ze všeho? Bude to jen a jen moje chyba. Pevně jsem doufal že to tak nebude. Že Harry bude mít vše v hlavě v pořádku.

Sbalil jsem si všechny věci do mého kufru. S rodiči jsme nemluvili. Jen mi naznačovali co mm dělat, v kolik odjíždíme a kdy budeme doma. Vůbec se o tom nechtěli bavit. Mě to ale sakra moc zajímalo. Co je s Harrym? Proč mi o něm nechtějí nic říct? Nechal jsem rodiče jen tak. Však ať si to nechají pro sebe, oni mi to pak snad řeknou.

Přijeli jsme na letiště. Bylo to jiné letiště než to, na kterém jsme byli když jsme tady přiletěli. Nevěděl jsem, proč jsme jinde. Ale nějak jsem to neřešil. Když jsme vešli, šli jsme na odbavení.

Let trval asi 4 hodiny. Když jsme přiletěli, bylo asi 11 večer. Byl jsem hrozně unavený. Pořád jsem musel myslet na Harryho. Proč jsem mu to udělal? Určitě bude mít z toho nějaké trauma. Byl jsem z toho opravdu mimo. Hned jak jsme přijeli domů, šel jsem spát. Rodičů jsem si už moc nevšímal, jen jsem jim popřál dobrou noc.

HARRY'S POV

Pořád mě něco táhlo dál, ale znovu jsem upadl do šoku. Když jsem se probudil, slyšel jsem opět mužský hlas. Tentokrát nebyl jeden, ale dva. Říkali něco ve smyslu toho ať mi sundají kalhoty a udělají to. Nevěděl jsem co. Znělo to hrozně. Opět jsem upadal do šoku.

Pak jsem se začal probouzet. Kolem mě byly moje věci. Kalhoty, spodní prádlo a tričko. Dokonce i něco, co vypadalo jako balonek. Nevím co o bylo, ale hlavní bylo, že kolem mě už nikdo nebyl. Žádní lidé. Na jednu stranu jsem byl rád, že už tam nejsou ti chlapi, ale zase jsem potřeboval pomoct. A pak se to stalo. Zase jsem je slyšel, jak si o mě povídají. Že se probouzím. Pak jsem dostal velkou ránu do hlavy a opět jsem upadl. Tentokrát do bezvědomí.

,,Kde to jsem? Mami? Tati? POMOC!". Vykřikl jsem když jsem se vzbudil. Už jsem nebyl v lese. Byl jsem v nemocnici. Na levé straně stáli rodiče a na pravé straně byl doktor se sestřičkou. Koukali se na mě a usmívali se. Nejspíše byli rádi, že jsem vzhůru! Byl jsem taky hrozně moc rád. Pak jsem si ale uvědomil, že mě hrozně bolí hlava. Začal jsem brečet a naříkat, že mě bolí hlava. Doktor mě utěšoval, že mi dali prášky proti bolesti a že za chvíli zaberou, ať to vydržím. ,,LOUIS!" Vykřikl jsem. ,,KDE JE LOUIS?!". Křičel jsem, protože jsem se o něj bál. ,,Harry, Harry! Louis je v pořádku, zavolal pomoc. Teď už je nejspíše doma.". Ulevilo se mi. Pak jsem usnul.

Ahoj, omlouvám se vám, že delší dobu nebyl žádný díl. Bylo toho trošku moc.

Už mám vymyšlené, jak to bude dál, a máte se na co těšit! :)

Eve O'Conner. xxx