1.

127 10 7
                                    


Miluji závodění. Je jedno, jestli přejedete cílovou čáru jako poslední, nebo první. Ten adrenalin, který se rozlévá po celém těle a mozek je ním plně zaplaven. Napětí, jestli se vám podaří předjet vedoucího jezdce, nebo ne.

Zastavila jsem na startovní čáře. Jede se jen pět kilometrů. Jsou to rychlostní závody. Dva jezdci, čistá cesta a nic jiného. Podíval jsem se na svého soupeře. Je to blonďáček s modrošedými kukadly a sportovní postavou. Přijel na modročerném Mustangovi Shelby GT 500. Usmála jsem se nad tím, jelikož to mělo být mé auto a on mi ho vyfoukl těsně před nosem. Nastartovala jsem motor svého černého Camara zl1. Doprostřed přišla černovláska Caren, aby odstartovala závod. Odmotala si z krku šátek a spustila ho k zemi. V ten moment, jakmile se dotkl země, jsme vystartovali. Jeli jsme pět kilometrů a předháněli se o výhru, jak prašiví psi. Vyhrála jsem, ale jen o čumák. Dojela jsem zpět za Caren, ta mi poté předala prachy. A s nadšením mluvila.

„Zlato, byla jsi úžasná. Mike neměl žádnou šanci." Nadzvedla jsem obočí.

„To zase přeháníš. Vyhrála jsem jen o píď. Kdyby Hunter zapracoval na autě, tak to má v kapse." To k nám už dojel i Mike Hunter.

„Blakeová, mám u tebe tetování." Zahulákal jak neandrtálec.„Projel jsi závod Huntere! Nic u mě nemáš, pokud si to nezaplatíš!" Věděla jsem, jak ho usměrnit.

„Navíc chci otevřít nový projekt a měla bych pro tebe návrh." Vážně o to zaujalo.

„Povídej Blakeová." Usmála jsem se, zatím co Caren šla odstartovat závod.

„Chci otevřít novou garáž a potřebovala bych vskutku šikovného automechanika. Nevíš náhodou o nějakém?" Zřejmě ho to vážně zaujalo, jelikož neměl žádné kecy.

„Mno, věděl bych. Možná by to i vzal." Ušklíbl se, radši jsem na to nic neříkala a šla se připravit na další závod.

Jela jsem dnes svůj poslední závod, znovu a opakovaně jsem vyhrála. Začíná mi to býti trapné. Ty rychlostní dráhy jsou o ničem, dva jezdci a jedna dlouhá rovná cesta. Nic jiného nám nezbývá, než jet rovně. To není nic pro mě, ale zase to jsou rychlé prachy. Caren mi opět předala peníze a i jeden techničák. Něž to ukončila, tak jsem si našla tu osobu, co to projela. Byla to mladá holka.

„Ahoj, to je tvoje auto?" Začala jsem mile. Otočila se na mě.

„No, spíš bylo. Projela jsem ho v závodě." Byla z toho celá smutná. Usmála jsem se na ni.

„Projela jsi ho se mnou. Jsem Lilith Blake. A mám pro tebe návrh." Trošku se jí zajiskřilo v očích.„Jsem Comita Blackwood. Jaký návrh?" Usmála jsem se.

„Můžeš si nechat auto, ale chci tě vidět na pouličních závodech, kde budeš závodit se mnou." Byla šokována.

„Ale já nemůžu jet pouliční, jen rychlostní." Zkousla si ret. Povzdechla jsem si a prohrábla jsem si vlasy.

„Dobře, uděláme to jinak. Máš kde bydlet, nebo ne?" Rozpačitě se usmála.

„Popravdě, rodiče mě dnes vykopli z baráku." Nevěřícně jsem se na ni podívala.

„Děláš si srandu? Hele, pojedeš za mnou a budeš u mě. Ale také si budeš muset najít práci." Přikývla a nastartovala auto, jelikož ke mně už přišla Caren.

„Tak co? Pojedeme na nějakou pařbu?" Celá vysmátá se mě zeptala.

„Nikam nejdeme, ale jestli chceš, můžu tě někam hodit. Musím jet dom, máme novou spolubydlící." S nadšením se na mě podívala.

Riskantní životKde žijí příběhy. Začni objevovat