Riskantní život

6.

Dnes se závodu účastnil Hunter a Comita. S Caren a Dennym jsme totiž chtěli naplánovat sérii závodu, jakož to konkurz na nového řidiče v našem týmu. Měli jsme to domluvené dřív, než projel první závodník cílem.

Před námi zastavil McLaren, byla jsem docela zvědavá, kdo to je, jelikož na okruhu to uměl a na ulici též.

“Denny, možná nebudeme potřebovat ani ten konkurz.” Zatvářil se dosti nechápavě. Naštěstí Caren věděla o čem mluvím.

“Ptá se, jestli znáš řidiče p1.” Než nám stihl odpovědět, tak z auta vystoupila probíraná osoba.

“Miky, zase jsi přijela na poslední chvíli a vyhrála to. Nechápu jak to děláš.” Nechala jsem tam Dennyho s Caren, aby si popovídali s Miky. A šla si sednout ke Comi do auta.

“Hele, vem to kolem nich a pak do podzemního parkoviště.” Udělala, jak jsem řekla. Vystoupili jsme a hned jsem otevřela kapotu.

“Trochu tě neposlouchá v zatáčkách, co?” Comi jen přikývla.

“Ani se nedivím, servo ti hučí parádně. Doma se na to kouknu pořádně. Zatím to necháme tu. Jdeme zpět, mohla by jsi se konečně poznat s tou osobou, nad kterou na okruhu tak slintáš.” Zamračila se, ale nic nenamítala. Došli jsme ke skupince, už dojel i Hunter.

“Hej Lil, takže prý máme nového řidiče!” Z dálky na nás křičel Hunter. Pousmála jsem se nad tím. Miky za námi přišla.

“Těší mě, jsem Miky a ráda s vámi ten závod pojedu. Bude mi ctí.” Přijala jsem její ruku a taktéž se představila.

“Můžeme se zítra sejít na okruhu, aby jsme se sladili. Bude to vše o týmové práci.” Domluvili jsme se na čase a rozjeli se domů.

V noci mi znovu volal pan McCarter, chtěl vědět, jestli jsme našli vhodného jezdce. Řekla jsem mu vše a oznámil mi, že na okruhu bude jeden z jeho lidí, aby mu podal informace.

Bože, co jsem komu udělala? Zatracená práce. Nemohla jsem se ráno vyhrabat z postele, ale Comi mi mile ráda pomohla menší ledovou koupelí.

“Kunda pes kokršpaněl na celou ves!” Zařvala jsem, když na mě dopadla voda.

“Nenadávej a vstávej. Máme skluz, za deset minut musíme být v práci. Vyskočila jsem z postele a uháněla do koupelny, během pěti minut jsem do sebe naházela snídani. Popadla klíče a vyjížděla z garáže. Comita měla smrt v očích, když jsem jela na červenou. Nedivím se jí. Ale pokud přijdeme pozdě Jeff nás zabije.

Dnes bylo v práci docela plno. Ale stíhali jsme dojet na okruh v domluvený čas, Miky už tam byla a čekalo se jen na Huntera.

“Kde je?” Nervózně jsem klepala do střechy auta, když jsme na něj čekali hodinu. Caren to nevydržela a zavolala mu.

“Ty kráso! Kde jako jsi?! Máš už tu být, dávám ti patnáct minut, pokud tu nebudeš, hledáme někoho jiného místo tebe!” Típla mu to a zřejmě nestihl nic ani říct. Neoplatí se naštvat Caren. Na tribuně byla osoba, která mi přišla podezřelá, holky si jí také všimly.

“Nebudeme ztrácet čas, jdeme aspoň jezdit, ať se má ten člověk na co dívat.” Holky přikývly a já jim dala instrukce.

“Caren a Comita se nás budou snažit zablokovat a samozřejmě nás porazit. Musíme si v týmu pomáhat. Kdykoliv jeden z týmu bude mít možnost vyhrát. Tak mu ten druhý pomůže. To vám snad říkat nemusím.” Nastartovali jsme a postavili se na startovní čáru.

Tohle půjde až moc dobře. Dali jsme si pár okruhů a těsně před koncem na okruh vjel někdo nebezpečnou rychlostí, nestihla jsem už zastavit. Srážka byla nevyhnutelná. Z jedné strany Comita z druhé hrazení a přede mnou Mercedes Clase X. Tohle nedopadne dobře. Byla to má poslední myšlenka, než jsem přestala vnímat.

Omlouvám se, jsem strašně líná a nevěděla jsem co napsat, děj už mám namyšlený dopředu, jen nevím co psát mezi tím. Ale co už.
Snad se díl líbí a já se s vámi loučím. Mějte se krásně.