Riskantní život

3

Sedl si na kraj postele a já jsem toho využila, objala jsem ho. Vtáhla jsem jej zpět do postele. Aby nemohl utéct, tak jsem si vyložila hlavu na jeho hruď. Objal mě kolem ramen a hladil ve vlasech. Mám ráda tyhle naše chvilky. Během minutky jsem usnula.

O půl třetí mě vzbudil.

„Caren je doma a já mám hlad." Zamručela jsem a otočila se.

„Tak si něco udělej a nech mě spát." Nic neodpověděl a začal mi vyhrnovat tričko, dostal se až k lemu podprsenky, když někdo zaklepal a vstoupil.

„Pane bože! Měla jsi říct, že tu bude Mike." Byla to Caren, přesto, že jsem ji neviděla, poznala jsem ji po hlase. Vstala jsem a shrnula si triko.

„Co potřebuješ?" Nic neříkala a jen mi ukázala klíče od citroenu.

„Děláš si srandu?" Skočila k nám do postele.

„Jeden blbeček mi nevěřil, že dám back flip. Vsadili jsme se a vyhrála jsem. Jenže si pro něj musím dojet." Její úsměv povadl. Chytila jsem ji za ramena a donutila ji se mi podívat do očí.

„Zlato... večer pojedeš v novém fáru, ju? Obleč se a jedem pro něj." Radostí skákala po posteli. Mám ráda tu její dětskou stránku, jak se dokáže radovat z maličkostí. Vzburcovala jsem Comitu.

„Comí, dělej, vstávej, jedem pro auto." Rychlostí blesku byla v garáži a my ostatní ji doběhli. Přemýšlela jsem, kdo s kým pojede. Hunter bude chtít závodit a Caren jako jediná ví, kam jet.

„Caren na sedadlo spolujezdce a Comi, vyber si, jestli pojedeš se mnou, nebo s Huntrem." Stoupla si ke mně. Odemkla jsem Camaro a holky si nasedly. Hunter už před garáží šlapal na plyn. Povzdechla jsem si.

„Ten vůl se nikdy neponaučí." Comita s Caren se smály. Stáhla jsem okénko a kývla na něj, udělal to samé.

„Pojedeš za mnou, hlavně se neztrať." Usmála jsem se a Caren automaticky začala navigovat. Dojeli jsme k menšímu domu s venkovní garáží, zastavila jsem.

„Tak... co teď?" Podívala jsem se na Caren.

„Znáš vůbec jméno toho tvého borca?" Přikývla.

„Jop, Jmenuje se Thomas. A už jde." Vystoupili jsme a opřela jsem se o kapotu. Napsala jsem známému, že se Caren zúčastní, ať s ní počítá. Hunter se opřel vedle mě a Comita se šla projít. Caren se tam bavila s tím Thomasem. Odložila jsem mobil a snažila se přijít, odkud to jméno znám. Byla jsem docela dost zvědavá.

„Grrr... Caren uhni." Brblala jsem a Hunter se tomu smál, ale jakmile se Caren k nám otočila a my iuviděli toho Thomase, tak mu zamrzl úsměv na rtech. Přiblížila jsme se k nim, oni ke mně došli, zároveň jsme křikli.

„Co ty tu děláš?!"

„Wuáá... To snad není možné! Cot u do psí prdele děláš?!" Začala jsem rozhazovat rukami a byla jsem rozčílená.

„Co tu dělám já? To bych se spíš měl ptát já tebe, ty jedna čubko!" Už jsem se napřáhla, že mu jednu vlepím, když promluvila Caren.

„Vy dva se znáte?" Chudinka z toho byla celá zmatená.

„Ano." Hunter mě objal kolem pasu, aby mě uklidnil, ale nepomohlo to.

„Huntere nech mě prosím." Znovu se opřel o auto a sledoval nás.