"Thore, smím s tebou mluvit?" zeptal se Steve hned po skončení porady, kterou svolal Fury a už druhého blonďáka táhl trochu dál od ostatních.
"Děje se něco, Steve?" nervózně.
"N- ne, to ne," nevěděl, jak začít. "Jen mě napadlo... Nikdy jsi nám neřekl, co přesně se stalo s Lokim."
Thor se naň nechápavě podíval a nakrčil obočí.
"Můj bratr zemřel čestným způsobem, na správné straně, rukou jednoho z Malekidovy armády."
Rogers se zamyslel.
"Jsi si jistý, že... že je mrtvý?" Nebylo to od něj moc hezké chování vůči jeho příteli, protože věděl, že Thor kvůli tomu hodně trpěl, ale momentálně chtěl být sobecký a toužil to vědět.
"Nevím, co tím myslíš, příteli. Loki mi zemřel v náručí, cítil jsem jeho unikající život," zašeptal zdrceně spíše pro sebe a kapitán najednou své otázky zalitoval.
"P-promiň, nechtěl jsem..."
"To je v pořádku, Steve. Je pravda, že můj bratr byl vždy nepředvídatelný. Po pádu Bifrostu jsem také myslel, že jsem jej ztratil navždy," povzdychl si.
...
Zamrkal, v místnosti byla tma. Chtěl ještě spát, přetočit se na bok, ale když zaškubal rukama, zjistil, že je něco špatně.
Obě jeho zápěstí těsně stahovaly pouta a jak vzápětí zjistil, spoutané měl i kotníky a na posteli tvořil svým tělem písmeno X.
Cukal sebou a zatínal zuby, ale docílil jen toho, že mu na čele vyrazil ledový pot a rozbolely ho končetiny.
"Můj milý, již jsi vzhůru, to je skvělé," uslyšel ten děsivý hlas z druhého konce pokoje. Trhl sebou úlekem.
Přišel až k němu a usadil se vedle něj na matraci. V místnosti šlo vidět akorát jeho lesknoucí se oči, až přehnaně připomínající kočičí a když si kapitán alespoň trochu zvykl na tmu, viděl i mírný úsměv pohrávající na jeho tváři.
Jakkoliv byl Steve slušný člověk, nyní nezvaného hosta zavalil obrovskou salvou nadávek.
"Skončil jsi?" zeptal se bůh nezaujatě.
"Co chceš?" zavrčel.
"Tebe, ty hlupáčku," usmál se a ulehl si vedle něj. Začal mu přejíždět rukou po břišních svalech, až zajel pod jeho spací tričko. Zachvěl se.
"O- odstup ode mě, t- ty zrůdo," vykoktal blonďák a kousnul se do rtu, když přejel prstem přes jemnou látku jeho kalhot.
Druhý muž ho neposlouchal a pokračoval ve svém počínání. Sklonil se až k jeho zpocenému obličeji a jednou rukou ho pohladil po tváři. Přiblížil se k němu tak, že cítil jeho zrychlený dech a tlukot srdce.
Začal jemně. Políbil ho pod ucho, ignorujíc jeho protesty, pokračoval dál, slíbával krk, tváře a nakonec jeho ústa. V tu chvíli Rogers zmlknul a pevně semkl rty. Loki ho nevnímal, dál ho líbal, přičemž z něj nechal zmizet zatím jen jeho tričko a dlaní zajel do jeho kalhot. Zakňučel.
Obkročmo se na něj posadil, u toho ho nepřestával líbat a prsty přejížděl po jeho bocích, svalech a krku. Začal se na něm vrtět, svým rozkrokem se otíral o ten jeho a samotnému mu unikl tichý sten.
"Jsi tak nádherný," zašeptal mu do ucha.
"L- Loki..."
"Copak by jsi chtěl, zlato?" Nechal mu zmizet i spodní část oblečení a pohladil ho po celé délce, přičemž se usmál, když uslyšel jeho zalapání po dechu.
