Ahojky. :)
Pamatujete si ještě tuhle povídku? Začalo to jako hodně praštěná jednorázovka a nakonec jsem napsala čtyři části. No a teď se mi prostě chtělo napsat... zrovna tohle, takovou trochu blbost, kde jsem se rozhodla potrápit Thora.
Hezké počtení. :)
Jo a ještě něco. Prosím, nekřičte na mě, že jsem nějaká tyranka, neberte ten příběh nějak moc vážně, protože... No, uvidíte. :D Náš milovaný bůh hromu není žádný vrahoun, je jen krapet neschopný. :P
Maya
"Trochu se utište, chlapci," zamumlal Thor, ale pochyboval, že mu budou věnovat sebemenší pozornost. V rukou stále pohupoval s malou Mary Ann, která křičela a křičela. V instrukcích jeho bratra bylo, že ji má kolem šesté hodiny večerní uspat. Ale to byl momentálně nadlidský- a jak se zdálo i nadbožský- úkol.
"Shhh," snažil se ji uklidnit. Stoupl si ze sedačky a začal s ní pochodovat po pokoji. Blonďaté děvčátko na chvilko ztichlo, aby se mohlo pořádně od plic nadechnout a začít znova. Zatínala drobné pěstičky a mlátila jimi kolem sebe.
Ozval se zvonek ode dveří, blonďák sebou trhl a šlápl na rozházené lego.
"Kurva," zanadával hlasitě. Žití v Americe dřív nebo později zkazí každého. I Asgarďana. S uřvaným dítětem v náručí se vydal otevřít. Málem znovu upadl, když do něj drcl šestiletý Thomas a se zopakováním sprostého slova, které jeho strejda sotva před pár vteřinami vypustil z úst, zase zmizel. "Kde je-" nedokončil větu a zakroutil hlavou. Doufal, že druhý z chlapců se zrovna nepokouší utopit v záchodě a konečně- po dalších třech zazvoněních- stanul u dveří, za kterými stála paní Smithová.
"Slyšela jsem křik a řekla si, jestli nepotřebujete pomoct," začala věčně zvědavá sousedka mluvit dříve, než to stihl Thor. "Napadlo mě, jestli nemám třeba zavolat policii," začala jako obvykle strašit. Hromovládce tu ale tak často nebývat, oblíbené přehánění této starší dámy neznal a proto zpanikařil.
"Ne, ne... já pouze... malá Mary Ann," blábolil ani nevěděl co. Dlouhé vlasy měl zpocené a rozcuchané, modré oči vytřeštěné s fialovými kruhy pod nimi, naznačující únavu a vyčerpání, a kolem pasu měl obmotanou špinavou zástěru, která už byla na několika místech mírně ožehnutá a natržená.
"Dejte mi ji," přikázala mu sousedka, když si ho spěšně prohlédla. Hromovládce ochotně poslechl a předal jí holčičku.
"Jedla?"
"Co?"
"Jestli jste jí dal navečeřet," protočila žena oči, prosmýkla se kolem něj a vydala s do obýváku. Měla co dělat, aby neomdlela, když přelétla pohledem přes bordel v dané místnosti a do nosu ji udeřil pach potu a vydýchaného vzduchu.
"Ne, můj bratr mi pravil, že ji mám v šest hodin uložit ke spánku a-"
"Ježíšku na křížku, ona vám neusne, když je hladová, člověče," přerušila ho. "Ohřejte mléko a doneste mi ho, ať ji můžu nakrmit!"
Bůh hromu se rozhodl raději poslechnout a okamžitě vyrazil do kuchyně, přičemž stačil rozšlápnout malý plastový domeček pro figurky. Kromě toho, že to opět bolelo jako prase, tušil, že mu za to nikdo nepoděkuje.
