Přála bych si umět ovládat čas, posunutím ručiček na kterýchkoliv hodinách.
Abych třeba mohla znova usínat v tvých obrovských peřinách.
Vrátila bych se do dne, kdy jsi nečekaně přijel, a my ti s bráchou skočili kolem krku.
Pak by jsme šli třeba na procházku a celou cestu bych tě pevně držela za ruku.
Využila bych šance, dívat se, jakou máš radost z toho, že Slavie porazila Spartu.
A dál bych si lámala hlavu nad tím, že při kterékoliv hře máš nejlepší kartu.
Večer bychom šli ven a ty by jsi mi znova vysvětlil rozdíl mezi hvězdou a letadlem
a kdybych se zase něčeho bála, popral by jsi se s každým nebezpečným strašidlem.
Byla bych opět v době, kdy jsem si všechno psala do svého deníčku.
V době, kdy jsi mě prosil, abych přepla každou Marešovo písničku.
Dostala bych šanci, aby jsi mě znova naučil hrát kanastu.
Až teď konečně chápu, jak jsi byl rád, když jsi potkal nějakýho slávistu.
Ale jak ručičkama otáčím, jak otáčím, tak pořád stejným směrem běží.
Smířit se s tím, že čas vrátit nedokážu, mi šlo dosti s těží.
I přesto, že to bolí, moc ráda na tu dobu vzpomínám
a píšu ti tyto řádky, abys věděl, že tě navždy v srdci mám.
Každý rým této básně, symbolizuje jeden smutný rok.
Ať uplyne Bůh ví kolik času, jsem si jistá, že dáváš pozor na každý můj krok.
Báseň věnována mému strýci, který je na mém tetování ( úvodní fotka I love my family) pod písmenem K, zustane tak jako na mé ruce, v mém srdci navždy!
