Amanda

3. Kapitola

Když přišla do baru, prošla bez povšimnutí kolem pohledného barmana, za kterého by většina žen dala i život a posadila se ke stolu v rohu. Z reproduktorů hrály loudavé melodie neznámé zpěvačky, bylo tu docela zakouřeno. Ozývaly se nesmyslené změti slov a smích od lidí v zadní části podniku. Největší osvětlení krom závěsných lamp nad barem tu poskytovaly velké modré svíčky, na každém stole jedna. Amanda zapadla do měkké rohové sedačky. Tím svým nádherným, i když prázdným pohledem koukala do plamene. Po tváři se jí skoulela slza. Rychle ji utřela, aby to nikdo neviděl. Zhluboka se nadechla, přichytila si rukávy svého svetru.

„Budete si přát?", usmála se na ni číšnice.

„Tequillu. Dvojitou.", odvětila Amanda s pohledem stále upřeným do plamene.

Za chvíli se servírka vrátila a položila před ni sklenici s tequillou. Amanda se na číšnici podívala svým prázdným pohledem, kývla hlavou a řekla prosté: „děkuji". Až teď, když zvedla pohled, si všimla mladíka, který seděl naproti přes jeden prázdný stůl. Držel v ruce sklenku whisky, prsty ji otáčel. Upřeným pohledem si Amandu prohlížel. Měl nakrátko střižené tmavé vlasy, okouzlující úsměv. Na sobě měl černou koženou bundu a pod ní tričko s velkým nápisem Nirvana. Pořád se na Amandu koukal a usmíval se. Nesměle uhnula pohledem. Zvednul se a blížil se k ní. Nervozitou ještě víc popotáhla rukávy na dlaně.

„Můžu přisednout?", zeptal se svým mužně sametovým hlasem a usmál se.

„J-jo, jasně, že jo", vykoktala ze sebe Amanda a koukla se na něj.

„Co tu děláš, takhle v pátek večer sama v nejzapadlejším baru v okolí?

„To stejné bych se mohla zeptat já. Navíc, teď tu sedím s tebou", drze se na něj usmála.

„Fajn, teď jsi mě dostlala", začal se smát. „Myslel jsem spíš, proč se nebavíš někde s kamarády, s přítelem?"

„Protože žádné nemám, to je jednoduché.", řekla s úsměvem.

„Nemáš žádné kamarády?", podivil se.

„Ne. Nikdy jsem neměla. Jediný člověk, který mi kdy rozuměl, byla moje babička, ale ta už teď pomáhá lidem v nebi.", řekla smutně a sklopila pohled.

„Promiň, to jsem nechtěl. Je mi líto tvojí babičky, určitě to byla úžasná žena."

„Byla. Ale to už je teď pryč. Teď jsem zase sama."

„Jsi úplně sama? Nemáš žádnou rodinu?"

„Přesně tak. Oba rodiče už jsou po smrti."

„Bože, to je mi líto. Promiň."

„V pořádku. Spíš mi řekni, proč si kluk jako ty, přisedne za holkou, jako jsem já?", usmála se na něj.

„Protože ty jsi jiná. Jsi taková tajemná a smutná. Tvůj pohled je tak prázdný a bolestný. Ale když se usměješ, tak se ty tvý krásně modrý očka rozzáří jako lampičky na vánočním stromečku. Jsi zajímavá, tak proto."

Amanda lehce zčervenala a usmála se na něj.

„Ehm, promiň, že jsem se ti nepředstavil dřív. Já jsem Thomas Newman", usmál se na ni.

„Amanda. Amanda Fitzgeraldová."podala mu ruku.

„Tak.. Kdyby si neměla nic proti, co děláš zítra odpoledne?"

„Zítra už něco mám, promiň. Ale co takhle zajít v pondělí do kina?"

Povídali si celou noc. Nejprve v baru, potom se šli projít městem a nakonec seděli jen tak na schodech před Amandiným domem.

„Byl to báječný večer. Ještě nikdy jsem nepotkala nikoho takového, jako jsi ty. Někoho, kdo by mě rozuměl a smál se se mnou", řekla Amanda trochu rozpačitě.

„Nesmát se s tebou ani nejde. Jsi úžasná. Už se nemůžu dočkat pondělí", odpověděl Thomas a jen tak letmo, jakoby omylem ji pohladil po vlasech.

Další část je po dlouhé době tu! Tak jak to bude? Co se stane v pondělí? Zamilují se ti dva do sebe? Uvidíme...