Amanda

4. Kapitola

Amanda tu noc nemohla dlouho usnout. Musela myslet na matku. Na to, že se pro ni bude muset vrátit. Na to, že zabila svého otce. Byl to vůbec otec? Choval k ní nějaké city? Nebo ji jen využíval? Nechtělo se jí vůbec nic. Snad jen umřít.

Ale pak si vzpomněla na Thomase. Jak se s ním skvěle bavila. Snad jako nikdy s nikým. Nevěděla proč, jak nebo kdy se to stalo. Ale myslela na něj tak moc, že se nemohla dočkat pondělí, aby ho zase viděla.

Když se ráno probudila, rychle se oblékla, naházela do sebe svoji ovesnou kaši a vydala se na cestu. Když přijela k otci, naštěstí našla ihned místo k parkování. V bytě vzala pouze chladící box z police a pytel s věcmi z pod postele. Bez ohlédnutí vyšla zase z bytu, zabouchla dveře a zamknula.

"Ahoj, Amando", ozval se znenadání starší hlas těsně za Amandinými zády. Pomalu se otočila, aby se ujistila, že je to jejich sousedka. "Kampak se vláčíš s tím vším? Tatínek není doma, aby ti pomohl?", nakukovala stařenka zvědavě přes její rameno na vchodové dveře bytu. "Ehm, dobrý den, paní Smithová", odpověděla rozpačitě. "Tatínek není doma, on odjel na dovolenou do zahraničí. Tak jsem mu sem došla trochu uklidit, aby se vrátil do čistého", řekla tak pohotově, až ji to samotnou mírně zaskočilo. "Na dovolenou? Ale mě nic neříkal. To je teda zvláštní", zapochybovala nad odpovědí stařena. "To by mi něco řekl. Opravdu není doma?", snažila se paní Smithová dostat ke vchodovým dveřím, které Amanda bránila vlastním tělem. "Ne, opravdu není doma, odjel na dovolenou", odsekla jí rázně. "A teď když dovolíte, musím už jít. A něco se vám asi pálí." Poslední větu řekla už na schodech.

Musela si pěkně zhluboka oddychnout, když vyšla před dům. Věci naházela do kufru a rozjela se rychle za město. Nevnímala ani kilometry, ani rychlost. Najednou viděla, jak jí někdo běží přes cestu. Prudce stoupla na brzdy, ale už bylo pozdě. Vyběhla z auta a uviděla na zemi ležet muže. Začala hystericky brečet a třást se.