Kapitola 2.

43 2 3
                                    

"Kde máš pokoj? " ptá se. Pomalu ji vedu dlouho chodbou až do mého pokoje. Pohodí mě na postel a dál mě líbá. Cítím se s ní až podezřele moc v bezpečí. Pokouší se mi vyslect tričko. Ovšem teď se začnu bránit." Co to děláš"? Trochu se zalekmu. "Neboj se, uvolni se." A po více jak půl roce se o to pokusím. Vysleče mi triko a já na oplátku to její. Pomalu pokračujeme až najednou jsme obě nahý. Pomalu mi projíždí prsty přes celé mé tělo. "Líbí se ti to?" ptá se. Stydlivě se pousměju a kývnu. Teď tu jen tak letíme. Nahý vedle sebe. Znovu se na mě nakloní, dá pusu na čelo a řekne "holka už jsi připravena". Oblečem se a vyrážíme.
"Tolik lidí?" divím se. "Jo, mívá velkou účast".
"Drž se u mě, jdeme tě představit." Musí tu být hodně známá, říkám si když vidím že ji každý zdraví. Najednou se zastavíme. Před námi stojí šest kluků. Jeden hezčí než druhý. "Tohle je Max, je neodolatelný" zašeptala mi do ucha. "Maxi Bonnie, Bonnie Max". Nejistě jsem ho pozdravila. Jů je opravdu úžasný. Vedle měj stojí Thomas, Nick, Caleb, John a Ben (ano ten Ben).
Alex automaticky navázala konverzaci s Benem a já se cítím sama. Netrvá ovšem dlouho a dojde ke mě Max. Snad nikdy jsme se nebavila s někým tak krásným.

"Ty jsi Bonnie že?".
"Ehmm, jo.."
"Nechceš se jit projít? "
" Tak jo"

Nenápadně se vytratíme z davu a jdeme na zahradu. Zářící měsíc nás následuje když se dostáváme na vzduch. To je romantický, řeknu si.

"Tak ty jsi tu nová že? "
" Jsem no "
" Kouříš? "
" Ne "
" Ok, a nechceš si dát? Nerad kouřím sám. "
" Tak jednu dej dlouho jsem neměla "

Snad po třičtvrtě roce si dám. Tolik vzpomínek si mi vybaví při prvním vdechnuti. Tenkrát jsem měla moc problémů. Byl to jediný způsob jak se odreagovat. A teď mi prijde, že se k tomu vracím. Před New Yorkem jsme na tom byly s mámou zle. Zrovna dostala vyhazov a začala pít. Já chodila stale v jednom oblečení a všichni se mi smáli. Neměla jsem žádné přátele. Nikoho kdo by se mě zastal. Všichni mi nadávali a já to nezvládla. Začala jsem kouřit a řezat se.
Myslela jsem, že jsem z toho venku ovšem nebyla. Při těchhle vzpomínkách se mi podlomi kolena a upadam na chladný trávník.

_________________________________________

Prosím o názor :) mám psat dal? Mám psát delší kapitoli nebo to nechat takhle? :)

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Nov 23, 2015 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

✴New PeopleKde žijí příběhy. Začni objevovat