Pořadatel aukce vyvolá mé číslo a kumpán mě popostrčí na pódium. Oslepí mě záře reflektorů. ,,Další položkou naší aukce je tato kočička. Není nádherná?" řekne pořadatel a přitáhne si mě k sobě, přitom mi rukou přejede po ňadru. Otřesu se odporem. Z publika se ozve šum a pořadatel se uchechtne ,,Možná by vás mohlo zajímat, že tahle holčina je stále panna." To účastníky nabudí. Je to tak ponižující, nikdy mě nenapadlo, že takhle skončím. Nahá s obojkem kolem krku před hromadou chlapů s jasnou boulí v rozkroku. Koukají na mě jako na kus masa. To pro ně doopravdy jsem, ne lidská bytost, ale hračka, která uspokojí jejich touhy. Jeden z těch mužů si mě dnes koupí, ne na jednu noc, napořád. Aukce začíná, muži přihazují a já jen čekám na zvuk kladívka oznamující konec. ,,Prodáno šťastlivci u stolu 13!" Zvednu hlavu a zadívám se do zadní části sálu, přes světlo reflektoru, ale nemá cenu ten stůl hledat. Kumpán mi připne vodítko a vede mě z pódia k mému novému majiteli. Ten mu dá peníze, kumpán je přepočítá a se slovy ,, Tak si ji užijte." odchází. Klepu se po celém těle, cítím jak se na mě dívá. ,,Podívej se na mě." zavelí, zní mladě. Poslušně zvednu hlavu, kouká se na mě mladý muž, na tuhle hnusnou nelegální aukci se skoro ani nehodí. Má černé vlasy a oči jak dva šedé diamanty, vypadají skoro jako bílé. Po zádech mi přejede mráz. Podá mi dlouhou mikinu a dá se na odchod. Následuju ho, utíkat by nemělo smysl. Venku čeká auto. Otevře mi zadní dveře, sám si pak sedne dopředu k řidiči. Bojím se toho, co se bude dít až dojedeme do cíle. Přeju si, aby jízda autem nikdy neskončila.
Auto zastaví před menším cihlovým domem, je vidět, že je nový. Oba dva vystoupí, řidič mi pomůže ven a pak odjede. Muž se na mě otočí a usměje se až mi tuhne krev v žilách. ,,Vítej doma." Stoupáme po schodech k domu a mě se uzluje žaludek. Nohy mě sotva nesou. Odemkne dveře, před námi je vstupní hala, z ní vedou troje dveře dále do domu, naproti vstupním dveřím je schodiště. Přesně k němu zamíří. Dovede mě do patra a ukáže na jedny z dveří. Nechá mě jít před sebou a mě už je jasné, že teď se TO stane. Těsně před dveřmi se zarazím, nechci jít dovnitř. Nakloní se přeze mě a otevře. Je to ložnice, stěny jsou bílé, jen ta za čelem kovové postele je černá. Nábytek je hladký a křiklavě červený. Vypadá to přesně jako pokoj, který jsem si vždycky přála, ale teď se mi hnusí. Na stěnách je pár plakátů kapel a filmů. Všechny je znám, patří k mým oblíbeným. Pak si všimnu jediné fotky v celém pokoji, jsem na ní já s mojí nejlepší kamarádkou. Ta fotka je rok stará. S novým strachem se na něj otočím. Usmívá se. ,,Doufám, že se ti tvůj pokoj líbí. Odpočiň si. Támhle ty dveře vedou do koupelny. Ve skříni máš oblečení, neboj bude ti." Na to se otočí a odejde. Zhroutím se na podlahu a snažím se udržet vzlyky. Co se to děje?
