I přes nevolnost jsem se donutila najíst,ale jídlo jako by se mi v ústech měnilo v prach. Přemýšlela jsem co se to vlastně děje. Bylo jasné, že ten muž mě zná, možná i líp než já sama. Mohl by zařídit, abych se dostala na aukci? Může mít někdo takovou moc? Do hlavy se mi vnutil obraz toho muže, jak je oblečen jako kloboučník z Alenky v Říši divů a hýbe loutkami na pódiu aukce. Odnesla jsem nádobí do myčky. Co teď? Mohla bych utéct, ale mám strach. Ten muž by mě našel, nemám kam jít, aniž by věděl, že tam půjdu.Vzpoměla jsem si na domov a do očí se mi zase začaly tlačit slzy. Nejspíš už nikdy nebudu mámě pomáhat vařit a péct vánoční cukroví, nebudu se s tátou koukat na horory a pak mu říkat jak se bojím. Stýská se mi i po bráchovy, i když mi říkal, že jsem vadná a rval se se mnou o bonbony a další dobroty. Brácha...říkal ať ten den nechodím ven, ať si s nim zahraju na Xboxu. Tehdy jsem na něj křikla, že ve dvaceti by mohl být dospělejší. Tak ráda bych to vzala zpátky. Z melancholie mě vytrhl zvuk přijíždějcího auta. Rychle jsem se rozeběhla do pokoje, ale nestihla jsem to. Nebyla jsem ani v půlce schodiště, když se otevřely vstupní dveře. ,,Tak jsi přece jen vylezla." řekl vesele a zavřel za sebou. V každé ruce nesl čtyři igelitky ze supermarketu, i když jsem se ho bála slezla jsem ze schodů a pomohla mu odnést tašky do kuchyně. ,,Díky, jsi moje zlatíčko." zašeptal a dal mi lehký polibek na tvář. Bylo to něžné a skoro až příjemné. Zůstala jsem na místě a koukala jak vytahuje nákup. Brambůrky, limonády, bonbony, polotovary, všechny mé oblíbené, samozřejmě. Dál tam byly vajíčka, salámy, chleba, sýry a ty normální věci co jsou potřeba. Z jedné tašky pak vytáhl malého šedého medvídka s modrým čumáčkem a srdíčkem na tričku. Dal mi ho do rukou. ,, Došlo mi, že jsem ti vlastně nedal nic na přivítanou. Snad se ti líbí." Přikývla jsem, byl vážně moc hezký. Poznámku, že mi dal celý pokoj s koupelnou a plnou skříň oblečení jsem si nechala pro sebe. Jako poslední vyndal DVD a ukázal mi ho, Avengers:Age of Ultron, na tom jsem byla v kině. ,,Koukneme se? Viděl jsem jedničku a bylo to super, myslim, že by to mohlo bejt dobrý, co ty na to?" Přikývla jsem. Přesunuli jsme se do obývacího pokoje na krémové bílou sedačku postavenou před obrovskou televizí. Bože, kolik peněz musí ten člověk mít? Po očku jsem na něj koukla. Je to vůbec člověk? Nanosil na stoleček ty dobrůtky co nakoupil a pustil film. Nejdřív jsem byla jako zařezaná, ale při první vtipné hlášce Ironmana jsem to vydržela a začala se smát. On se na mě jen otočil, usmál se a dál sledoval televizi. Film se skoro chýlil ke konci, když se přisunul ke mně. Položil mi ruku na stehno a pomalu přejížděl nahoru a zase zpátky. Přitiskl se ke mě a něžně mi okusoval krk. Když zajel rukou pod moje tričko a sáhl mi na prsa prudce jsem se od něj odstrčila. ,,Dost!" zavrčela jsem. Ztuhly mu všechny rysy a snad bych i přísahala, že se mu stáhly zorničky. Surově mě vzal za zápěstí, až jsem vyjekla bolestí, určitě budu mít modřiny. ,,To já rozhoduju co se smí a co ne! Nezapomínej, že jsi moje, kočičko!" zafuněl mi do tváře a zvedl mě ze sedačky. Po tom milém mladém muži už nebylo ani památky. Táhl mě nahoru po schodech do patra, ale nezabočili jsme k mému pokoji. Ještě než otevřel ty dveře mi došlo, že je to jeho ložnice. Hodil mě na postel a uvěznil mě pod svým tělem. Promnul mezi prsty pramen mých hnědých vlasů. ,,Tak krásná...a moje."
