Veškeré zvuky z venku ztichly.
A svět se smrskl v bílou krychli.
Nezůstalo nic,
Víc.
Než křičet
Jako
Vlk když vyje
Na měsíc.
A sledovat život,
Prchajíc.
Z unavených
Plic.
Po...ma...lu
Pryč.
.....
Po...ma...lu. To je přesně to tempo, kterým asi čas v karanténě plyne. Musí to být zničující, o čemž vypovídá i další Scéna, o člověku co se ocitl neví kde a neví proč. Ví jen, že se jeho cela stala jen místem čekání na přicházející smrt.
ČTEŠ
Scény z Karantény
PoetrySérie deseti ( zatím teda osmi, ale na tom se pracuje :) ) krátkých "básniček" které mají jedno společné, a to prostředí karantény ( izolace, psychiatrické léčebny, blázince). Každá báseň je výkřik do tmy jednoho z jejích obyvatel, výkřik který vypo...
