As long As You Love Me

ROZHODNUTÍ

Ahjo, další den, vůbec nevím co si počít...Pořád jsem myslela na Vadima, proč nás sledoval, jak asi vypadá pod trikem?
Konečně mám po 2 hodině a Vadim se tady ještě neukázal, jenom Martin (JSM) na mě celou dobu kouká, co mám dělat?
Třetí hodina a on se pořád neobjevil. Najednou někdo rozrazil dveře a stál tam on, Vadim bez trička. Vrhal se na mě. Pak jsem se probudila do reality, kde do mě šťouchala moje kamarádka.
"CRRRRRRR" začalo zvonit...
A nakonec se ve dveřích objevil Martin "Ahoj, Any nezajdeme dneska ven?"
Docela mě zarazil, i potom co ví, že Vadim je jeho nejlepší kamarád, ale tak co můžu ztratit

"Jo ráda s tebou zase někam zajdu, ale záleží na tom kam půjdeme? Máš snad nějaký speciální místo?" (Úšklebek)
Koukal na mě asi 10 minut jako na blázna, určitě si o mě myslel spoustu věcí...
"Žádný oblíbený místo. Jenom jedno, ale tam by si ti určitě určitě nelíbilo, je to takový spíš romantický místo"
On mě jako zve na rande?
"To má být pozvánka na rande?" hlavně ať se nezačnu červenat..
Martin: "Chvíli jsem přemýšlel co ti na to mám říct, ale jo ber to jako rande"

PO ŠKOLE...

Martin: "Jsem rád, že si mě neodmítla a šla si se mnou na rande, bál jsem se"
On se bál? Vážně? Myslela jsem, že já jediná jsem takhle zaostalá.

Došli jsem na malinkatou louku plnou květin, bylo to tam kouzelný. Ale měla jsem pocit, že tam nejsem s tím pravým. Ano jeden jsme neříkali ani slovo, bylo to divný a když se konečně odhodlal tak....
"Any? Víš já tě mám asi rád víc než jen kamarádku nebo spolužačku"
tak....
Jsem málem zařvala na celý Kladno, ale ne s radostí. Jo Martin je nádhernej, ale já chci někoho jiného.
"Jééé Martine to je milí, ale.."
Ani jsem nedopověděla větu a hned se na mě přilepil a vykousnul se se mnou
"Ne, Martine, pusť mě. Já tohle nechci, no tak pusť!!" řvala jsem na něj jako nějaká potrefená husa co nedostala najíst.

PO PÁR MINUTÁCH...

"Martine, vážně mě pusť. Tohle nechci"
Když v tom do něj někdo strčil a Martin upadl. A nad ním stál Vadim.
Martin: "Kámo, co to děláš?"
Málem mě vypadly oči z ďůlku. Co tady dělá Vadim? A jak by to asi dopadlo kdyby nepřišel?
Vadim: "Neříkej mi kámo nebo ti přidám. Opovaž se na ni ještě jednou sáhnou a já tě zabiju! Jen jednou!"
Bylo to od něj tak moc hezký, málem jsem se tam rozbrečela.
Martin se pomalu zvedal a já k němu normálně přišla a vrazila mu facku.
"Ještě jednou a nebude to jenom facka, ale tvoje hodně důležitá část utrpí a to dost"
Obejmula jsem Vadima a ten mě ochotně nabídl, že mě doprovodí domů. Neváhala jsem a souhlasila bez dalších nepotřebných slov.
Cestou mě chytil za ruku a zeptal se "Jsi v pořádku? Jestli řekneš, že ne tak ho vážně zabiju. Co si tam s ním vlastně dělala?"
Koukala jsem se mu do očí a málem jsem uronila i slzu.
"Jo, jsem v pohodě. Děkuju, že si přišel nevím kam by až zašel. No šli jsme se jen tak projít cestou domů" (teď jsem mu lhala, já mu nechci lhát, ale časem to určitě pochopí)
"Dobře, i já jsem neskutečně rád, musel bych ho zabít kdyby ti ublížil. Kdyby ti dokoliv cokoliv udělal tak by se nedožil rána"
"Awww, Vadime, to je kouzelný. Děkuju ti za všechno co pro mě děláš. Proč si vlastně dneska nebyl ve škole?"
Neodpovídal mi. Pak mě pustil a vytáhnul z kapsy malou krabičku.
"Scháněl jsem tohle."
"A co to je?"
Zase na mě divně koukal, jako na blázna
"No přeci pro tebe, pro koho bych to jinak scháněl?"
On mi něco koupil?
To jako vážně?
"Vážně? To je pro mě?"
"Jo, poslouchala si mě snad ne?"
On mi vážně koupil něco co mi ještě neukázal?
"Děkuju. Co to vlastně je?"
Najednou ji začal pomalu otevírat a tam byl nádherný náramek s nápisem.
Vrhla jsem se mu kolem krku a dala pusu na tvář.
"Děkuju, co bych asi dělala nebýt tebe?"
Došli jsme k dětskému hřišti a tam si povídali...

Tak jo děkuju za další zhlédnutí sice díl vychází o chvíli déle, ale můžete se těšit na další part:)