Fake dad (HS/Larry Mpreg)

6. Díl

Poraženecky jsem si vjel rukama do vlasů a potáhl za ně. Měl jsem v hlavě pěkný zmatek, předháněly se mi tam myšlenky o Louisim, jeho břichu, jeho závislosti na drogách, jeho tajemnosti a celkově o jeho životě. Potřeboval jsem si o tom všem s někým popovídat. Proto jsem se také natáhnul na postel pro mobil a vytočil číslo někoho, kdo mě vyslechne klidně i ve tři ráno.

"Harry?" Zachroptěl hlas na druhé straně.

"Nicolasi! Díky bohu že jsi to zvedl. Máš čas?"

"Na tebe vždycky." Zasmál se. "Děje se něco?" 

"Chtěl bych si o něčem promluvit, můžet být za půl hodiny ve Starbucks?" 

"Jo budu tam." Odpověděl nechápavě. Ani jsem ho nemusel vidět a věděl jsem, že mu mezi obočím naskočila rýha od toho jak se mračil.

"Díky, zatím čau." Nenechal jsem ho, aby mi odpověděl a už jsem hovor ukončil. Rychle jsem na sebe natáhl pruhované tričko, šel jsem ze sebe udělat člověka do koupelny, popadl klíčky od domu a auta a vyrazil na cestu. 

Před starbucks jsem byl sotva za deset minut, postával jsem před vchodem, abych Nicolase neminul. To by nebyl ani on, kdyby neměl zpoždění, trpělivě jsem na něj čekal patnáct minut než konečně udýchaný přišel.

"No konečně! Už jsem myslel, že tady zapustím kořeny." Překroutil jsem očima na oko otráveně.

"Pokazilo se mi auto, tak jsem musel pěšky," pokrčil rameny a vedl mě dovnitř. Vybral ten nejvíc stranou stůl a já nám šel objednat horkou medovou čokoládu s mandlemi. 

Pár minut jsem si počkal na hrníčky a šel si sednout za Nickem.

"Tak co se stalo tak naléhavého, že jsme se museli sejít hned?" Kývl, abych začal mluvit.

"Jde o Louisiho."

"To mě nepřekvapuje, poslední dobou se celý tvůj svět točí kolem toho kluka. Tak co se děje tentokrát?" Natáhl se pro hrnek a uskrknul z horké tekutiny čekající na mou odpověď.

"Je těhotný." Prohlásil jsem, čímž jsem způsobil Nicolasovo udušení, tedy skoro. Musel jsem vyskočit z křesla a jít ho poplácat po zádech, aby se mohl znovu nadechnout.

"Co jsi to řekl?" Zasýpal ztěžka.

"Čeká dítě." Pokrčil jsem rameny.

"Myslel jsem sakra že spíš s klukem!" Vyjekl, zamračil jsem se na něj, aby se ztišil, protože se po nás pár lidí otočilo.

"Samozřejmě, že spím s klukem! Neptej se mě jak je to možné, sám to nevím. Ale včera byl u mě, protože jsem ho našel v uličce celého od krve. Nějaký kretén ho zmlátil. Viděl jsem ho nahého Nicolasi, má normální těhotenské bříško jako každá těhotná ženská." Vysvětlil jsem.

"To není možné." Zavrtěl hlavou a valil oči z důlků.

"Věř že je, sám jsem ho viděl a cítil jak se to dítě pohnulo." 

"Je tvoje?"  Pozvedl obočí.

"Ne, Louis neví, čí je. Nebo spíš podle mě ví, ale nechce to říct. To ale není to nejhorší." 

"Co může být horšího, že je těhotný chlap bůh ví s kým a můj kamarád s ním spí." Rozhodil rukama.

"Bere drogy. Čeká to malé a bere drogy." 

Na to Nicolas jen přikývl, nechápavě jsem pozvedl obočí.

"No já jen, že to není tvoje věc, je jeho problém, že fetuje i jako těhotný. Není to tvoje dítě, tak proč se staráš o to, co s ním bude." Šokovaně jsem otevřel pusu.

"Jak to můžeš říct? Přece to že to není moje dítě, neznamená, že ho může zabít a já budu jen tak přihlížet." 

"To určitě neznamená, Harry. Jen ti tím chci říct, že jestli se tomu děcku něco stane, tebe to tížit nemusí." Jen jsem nevěřícně zavrtěl hlavou.

Ještě chvilku jsem se bavili o Louisiho těhotenství, ale pak jsem radši svedl řeč na další focení. Nicolasovi názory mě totiž slušně vytáčely.

/O NĚKOLIK MĚSÍCŮ POZDĚJI/

Moje dny se točili kolem Louis tak jako do teď, občas jsem ho vzal k sobě pod podmínkou, že se s ním nebudu bavit o dítěti, nebo o tom, že bere drogy, ale náš vztah bude čistě jen o sexu. Nebo jsem jezdil kolem uličky a hlídal alespoň z dálky, že je v pořádku. Do práce jsem si vlastně chodil jen odpočinout. 

Dnes jsem končil brzo, v kanceláři mi dělali něco s počítačem, tak jsem se sebral a vypadl.

Chtěl jsem jet domů a odpočinout si, to by se mi ale nemohl přimotat do cesty Lou. 

Záměrně jsem se vyhnul uličce, kde Louis vždycky je a jel o ulici vedle.

Projížděl jsem kolem spora osvětléného chodníku, po kterém se někdo motal. Skoro jako by byl opilý. Přidržoval se pouličních lamp a v předklonu se snažil udělat alespoň pár kroků. Spomalil jsem jak jen to šlo a prohlížel si toho neznámého. 

Teprve až jsem se naklonil natolik, abych i od volantu viděl tomu člověku do tváře mi došlo že ten neznámý je Louis. Okamžitě jsem zastavil a vyskočil z auta jako čertík z krabičky.

"Louis, co se děje?" Houkl jsem na něj hned jakmile jsem ho podepřel.

"Harry," vydechl, očividně byl rád, že mě vidí. "Hrozně mě bolí břicho." 

"Břicho?" Zamračil jsem se.

"Jo, potřeboval jsme se dostat do nemocnice, trvá to už od rána a je to horší a horší." Křečovitě mi stiskl ruku.

"M-myslíš, že rodíš?" Vykoktal jsem vyděšeně.

"Asi ano." Zašeptal.

"Pojď rychle." Odvedl jsem ho co nejrychleji k autu a posadil ho na zadní sedadlo. Nepřipoutával jsem ho, na to nebyl čas. VRažednou rychlostí jsem se rozjel k nemocnici a dostal Louisiho z auta. Pomalými krůčky jsem ho vedl dovnitř, na vrátnici jsem nahlásil, proč jsme přišli.

Než jsem se nadál někdo mi vzal Loua z rukou a vedl ho do ambulance. Pochodoval jsem po chodbě jako tygr v kleci. Loua vyvezli na vozíčku celého bledého na operační sál. Nemusel jsem se ani ptát, bylo mi jasné, že chce dítě ven.

V nemocnici si mě nikdo nevšímal. Nikdo se nestaral o to proč tam jsem, s čím tam jsem ani o nic jiného. Tedy do doby, než z operačního sálu vyšla sestřička s neajkými papíry na deskách v rukou.

"A vy jste?" Přimhouřila na mě oči.

"Harry Styles." Představil jsem se.

"Jste otec?" 

"C-cože?" Vyvalil jsem na ni oči.

"Ptám se, jestli jste toho chlapečka druhý otec..." Zamračila se na mě. 

PO DLOUHÉ DOBĚ DALŠÍ DÍL. TAK CO MYSLÍTE, JAK SE HARRY ZACHOVÁ A CO ŘEKNE? A CO SE TÝČE JMEN, VYBÍRÁM MEZI DVĚMA DANIEL A DOMINIC A NECHÁM VYBRAT VÁS ;)