Kluk, který má od malička na co si ukáže prstem, topí se v penězích, je oblíbený, slavný a má spoustu kamarádu, kteří jsou tady pro něj vždycky.
Kluk, který neměl nikdy nic, život se s ním nemazlil od jeho narození, s těží se udržuje živ, okolnosti...
Právě sedím u mých rodičů v kuchyni a nepřítomě si mícham kafe. Od Louisiho návštěvy uplynulo několik dnů, znovu se neobjevil, ale zatím se neobjevil ani Zayn Malik. Nevěděl jsem, jestli mám být rád, nebo být na nervy z toho, že se nic neděje a já nevím na čem jsem.
"Harry?" Někde vedle mě jsem slyšel hlas mé matky.
"Uh?" Nepřítomně jsem zvedl pohled od toho už jistě vychladlého kafe.
"Jsi v pořádku?" Dívala se na mě podezíravě.
"Jo, jasně.." zalhal jsem. "Ty jsi něco říkala?" Neměl jsem vůbec ponětí, jestli na mě mluvila, nebo ne.
"Ano, mluvím na tebe celou dobu." Aha, tak to jsem asi něco propásnul. Máma se odsunula židli a posadila se vedle mě. Zkoumavě se na mě dívala, jako kdyby mi chtěla pohlédnout až do duše. "Harry, vážně se nic neděje?" Naklonila se ke mě a konejšivě mi položila ruku na koleno.
"Proč myslíš, že by mělo?" Neodvážil jsem se na ní podívat, všechno mé zatkouní by v tu ráno padlo a já bych vyklopil pravdu.
"Já nevím," přiznala, "přijdeš mi poslední dny unavený, ustaraný a jsi velmi tichý."
Měla pravdu. Za poslední dny jsem toho moc nenaspal a ani si nepamatuji, kdy naposledy jsem jedl. Prostě to nejde, je mi hrozně.
"Mami, mohl by tady prosím dnes Daniel přespat?" Zeptal jsem se, aniž bych jí odpověděl.
"Samozřejmě, ale proč? Vždyť se dnes vrací Dominic."
"Právě proto, potřebuji si s ním promluvit a není vhodné, aby u toho malý byl." Tímhle, co jsem řekl, jsem v ní jen vzbudil jistotu, že je něco špatně, což mi i následně povrdila.
"Harry, děje se něco mezi vámi? Nerozcházíte se, že ne?" V jejím hlase se odrážel strach.
"Ne, nerozcházíme se. Mami, slibuji ti, že ti později všechno vysvětlím, možná už zítra když budu vyzvedávat Dana. Jen.. přeji si, aby o tom Dominic věděl první, zaslouží si to." Poprvadě, že to Dominicovi řeknu, jsem se rozhodnul až teď. Prostě to potřebuju někomu říct, potřebuju to ze sebe dostat a on si opravdu zaslouží vědět.
Otočil jsem pohled na mámu a měl jsem co dělat, aby by neukápla slza. Její obličej byl plný strostí a obav a já jsem se už teď bál momentu, kdy jí budu muset sdělit, že pravděpodobně přijde o vnuka. Já vím.. neměl bych to vzdávat, vždyť ve skutečnosti se ještě nic nestalo, ale mám prostě strach a taky jsem si četl a dohledával informace o Zaynovi Malikovi, byl to opravdu slavný člověk, tím pádem má i velkou moc a vliv.
"TATÍÍÍ!" Křičel na mě hlas mého syna ze zahrady a já se v rychlosti zvedl a šel za ním.
"Co se děje, Danieli?" Hledal jsem ho očima po zahradě.
"Podívej! Děda mi vystřihal z keře dinosaura." Poskakoval šťastně a ukazoval na vysoký keř na druhé straně zahrady.
"Téda, ten je parádní viď?" Chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatoval a nějak zareagoval. Daniel se mnou souhlasil a následně mě spolu s mými rodiči donutili, abych se na něj spolu s ním posadil a vyfotili jsme se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
