Sixteenth Letter

994 144 13
                                    

Milá Jackie,
Udělala jsem hloupost. Nekontrolovala jsem se. Prostě jsem to udělala. Jak jsem mohla?

Gabe dneska nehorázně ublížil Sarah. Viděla jsem to, i když se snažili být nenápadní. On jí zatáhl k popelnicím, vyhnal všechny kuřáky a začal na ni křičet. Úplně bezmyšlenkovitě. Chudinka se před ním krčila ve strachu, občas od něj ustoupila o krok či dva, ale on jí vždycky popadl za loket a přitáhl si ji blíž.

Určitě mi rozumíš, Jackie. Nemohla jsem to takhle nechat. Musela jsem tam za nimi jít.

Samozřejmě že jsem se bála, ale pořád jsem musela myslet na to, jak se asi musí bát Sarah. A tak jsem tam prostě nakráčela se zaťatými pěstmi, protože se mi nehorázně klepaly ruce, vzala Sarah za ramena a postavila se před ni právě ve chvíli, kdy se Gabe napřahoval.

Nezadržel, v co jsem doufala, ale opravdu mě praštil do lícní kosti. Zapotácela jsem se s dlaní přitisknutou na bolavé místo. Přesně si pamatuju mžitky, které mi ve chvíli proběhly před očima, a její ruce omotávající se mi kolem ramen.

"Ty bys mě byl schopnej praštit," vydechla nevěřícně Sarah mně do ucha, ale byla jsem si jistá, že mluvila k němu.

"Sarr," oslovil ji Gabe lítostivě, "nechtěl jsem Aimee praštit, to byla nehoda-"

"Ale mě jsi praštit chtěl, co," odsekla Sarah a narovnala se. "My dva jsme skončili."

A v té chvíli mi bylo jedno, jestli se mi přes tvář táhne jedna velká modřina. Postavila jsem se Gabovi. A získala si přízeň Sarah. To je hlavní.

S láskou,
Aimee

With Love, AimeeKde žijí příběhy. Začni objevovat