Ráno jako každé jiné, probudila jsem se v šest hodin i přesto, že byla neděle. Pospíchala jsem do stáje abych se stihla postarat o koně a vykydat boxy. Samozřejmě jsem nejdřív Marťovi udělala snídani.
Když jsem měla stáj už na dohled přidala jsem do kroku. Pak jsem se zarazila. Svítilo se tam. Doběhla jsem do stáje a tiše vešla. ,,Haló? Je tu někdo?" Křikla jsem, ale ne tak nahlas abych tím vyděsila koně.
,,To jsem já" ozvala se Lucy. ,,Dobrý den!" Pozdravila jsem ,,co vy tady takhle brzy?" Usmála jsem se. ,,Mám pro tebe jednu nabídku a taky jsem ti chtěla alespoň jednou ulehčit práci, když nemám čas se o koně starat sama." Řekla. ,,jakou nabídku?" Jsem tak zvědavá, že snad rupnu. ,,Napadlo mě, že bys mohla trénovat na Okurkovi a příští sobotu bys mohla zkusit jet na závody" usmála se a prohrábla si rukou vlasy. ,,To je vtip?!" Obejmu ji ,,to bych moc ráda!" Směju se. ,,můžeš začít už dneska a nezapomeň, že koně už jsou obstaraní. Stačí když si Okurku osedláš a můžeš trénovat." Udělala si culík a vyšla ze stáje.
Jsem nadšená! Teď už si maximálně můžu přát vlastního koně. Hned začnu Okurku sedlat, abych byla v sedle dřív než přijdou holky.
Trochu kratší díl, ale nemám moc času tak příště se budu snažit napsat něco delšího. 😊
ČTEŠ
Sen o jezdectví
AdventureTřináctiletá May Whitová sní od malička o tom, že bude mít vlastního koně, bude ho trénovat a bude na něm jezdit pouze ona sama a nikdo jiný. Chodí sice na jízdárnu a pomáhá tam a občas se může na nějakém tom koni svézt, ale není spokojená. Jak se a...
