Krátké Horrorové Příběhy

Dům hrůzy

Všechno začalo toho krutého dne, když mi zemřel otec.
Máma byla na dně, a nesnesla už cítit otcovu vůni v pokojích.
Řekla, že se odstěhujeme.
Nechtěla jsem, to je jasné, ale hold sama tu nezůstanu.
Máma hledala fakt dlouho, až po dlouhé době konečně našla to, co "hledala".
Byl to asi 300 let starý dům v kterým muselo umřít asi tak 20 důchodců ale to bylo mámě jedno.
Pro ni bylo důležité, že byl levný.
No a tak tam zavolala a jednoho deštivého dne, domluvila prohlídku.
Ten den jsem ztratila náramek štěstí od své kamarádky, a tak jsem byla poměrně nervózní.
Máma poručila, ať nastoupím do našeho Fordu a pořádně se připoutám, protože cesta bude drsná.
Jely jsme hustým lesem, plným porostu a travin.
Ke konci jsme objížděli jakési 'skály' které mi připomínali něčí tvář.
Zlou tvář.
Jsme tu, vidím ten dům, je hnusný, starý a strašidelný.
Už od pohledu do něj nechci ani na krok.
Vystoupily jsme z auta a z nějakého 'lesa' vedle baráku vylezla žena.
Přivítala nás širokým úsměvem.
,,Dobrý den! Jsem ráda že jste tady, pojďte dál!" řekla vesele.
Vešly jsme dovnitř, páchlo to tam stařečinou.
První co mě zaujalo byl sklep.
Nemohla jsem odolat, šla jsem tam.
Pomalu jsem scházela ty schody, vrzaly při každém mém kroku.
Až jsem došla dolů.
Bylo tam, jak už ve sklepech bývá, harampádí.
Nejstrašnější byla asi krabice, v které byly takové ty porcelánové panenky, už sami o sobě mě děsily, ale nejvíc asi to, že neměly oči a byly celé od krve.
Bylo to nechutné.
Najednou slyším smích, otočím se a nikde nikdo.
'Podivné' myslím si.
Koukám zpět na panenky a opět slyším ten smích.
Znovu se otočím a tentokrát koukám pořádně.
Furt nikde nic.
Potom se pořádně zahledím do krabice s panenkami.
Vytáhnu jednu velmi podivnou.
Pořádně se na ni zadívám, na její rysy, vlasy.
Potom opět slyším ten smích a všimnu si, že se ozývá z panenky.
Odhodím ji do kouta a běžím do schodů.
Tenhle dům se mi nelíbí!
Bohužel vidím, jak máma dává té prokleté ženské peníze.
"Prodáno!" řekla vesele ta ženská.
Achjo, tak už tu bydlíme to snad ne!
Prohlédla jsem si zbytek domu a furt se mi nezamlouval.
Potom jsme jely domu.
Asi za týden už jsme byly odstěhované.
Můj pokoj byla asi nejhezčí místnost v celém domě a tak jsem tam trávila dost volného času.
Navíc ve škole jsem se seznámila s jedním hrozně pěkným klukem a stali se z nás nejlepší kamarádi.
Bohužel, dům byl čím dál horší.
Po večerech jsem před spaním slyšívala ten smích a otevíraly se moje skříně.
Přes den jsem radši začala chodit ven, a navečer jsem chodila spát k mému nejlepšímu kamarádovi.
Jednou, když jsem byla u nás, jsem slyšela hlasy ,,pojď sem".
Šla jsem s baterkou v ruce do sklepa.
Tam vidím, nevím.
Nevím co to bylo, nějaká zrůda, vrážela nůž do masa mojí mámi.
Zakřičela jsem a ta zrůda se otočila.
Až teď jsem to viděla.
Byla hnusná, bez oka a bez kůže.
Přišla ke mě a dala mi do hlavy.
Upadla jsem do bezvědomí.
Když jsem se probrala, zjistila jsem, že mi z obličeje stáhla kůži.
Vypadám jak ona a mám chuť zabíjet, stala jsem se ní.
A tak tu teď sedím, převtělená do panenky a čekám na další oběť...

Promiňte že jsem psala tak dlouho ale nebyl čas.
Tak tady jedna chuťovka z horrorů.
Pokud se vám nelíbí brutalita, nečtěte to. :D
Je to tak schválně. ;)
Koment, hlas potěší. :)