Kluk z letiště! :3

Kapitola 2.

8:30
Ráno mě proudily ranní paprsky. Vstala jsem celá rozespalá a podívala se kolik je hodin. 8:30!!!! No to si děláš prdel...první den v nové škole a já jsem zaspala? Měla jsem jednu zpráv na Messengeru tak jsem se podívala, byla to Anett, že mi to včera zapomněla říct, ale že nám odpadly první dvě hodiny, že začínáme až v 10. Ulevila jsem si a šla si udělat ranní hygienu. Stála jsem strašnou dobu před skříní, než jsem si vybrala, co si vezmu na sebe. Bylo hezky ta jsem na svůj první den v nové škole, vybrala krásné tyrkysové šaty s krajkou. Bylo 9:30 a já byla připravená jít do školy. Ve škole jsem byla do 10 minut pěšky. Když jsem stála před tou velkou budovou začala jsem se bát. Přece jenom první den na nové škole, kde neznáš lidi, učitelé ani ty předměty. Šla jsem najít ředitelku školy. Hned v první patře byla ředitelna a tak jsem zaklepala. „Dále" ozvalo se ze dveří a já vešla. „Dobrý den, já jsem Molly Brown a jsem tu nová." Dobrý den, slečno já jsem paní ředitelka Mgr. Miroslava Kovářová. Vítám vás tu na konzervatoři. Doufám, že se vám tu bude líbit. Tady máte rozvrh a hned vám pošlu někoho, aby vám to tu ukázal." Dořekla a už volala mobilní telefonem někam. Za chvíli do dveří vstoupila taková menší hubená blondýnka. „Toto je moje dcera Anett Kovářová." Okamžitě jsem ji poznala a šla za ní, pozdravili jsme se a šly. Prošli jsme celou školu. S Anett jsme si hned hnedka padly do oka. Je to strašně super holka. Když už jsme byly u naší třídy, kterou máme na herectví, všimla jsem si někoho, kdo mi byl strašně povědomí, ale nedávala jsem tomu pozornost, přece jenom nikoho tu neznám. Zazvonilo a mě už vtáhl ten duch školy a začala jsem se příšerně nudit. Už byla poslední hodina. Povídala jsem si s Anett, když v tom mě napadlo, že vlastně mluvila něco o nějaké Nataše, tak jsem se jí na to zeptala a ona, že tady zrovna není, ale že zítra už tu určitě bude. Po zvonění jsem vyšla z budovy, rozloučila se s Anett a šla domů. Když v tom mě někdo chytl za ruku. Lekla jsem se, otočila jsem se a v tom jsem uviděla ty nádherný kaštanový oči, přesně ty co jsem viděla včera na letišti. „Ne že někomu řekneš, že jsem včera byl na letišti, nikdo se to nesmí dozvědět, byl by to poprask." Divně jsem se na něj podívala, stylem že nevím, o čem mluví. On se na mě podíval a řekl: „Ty mě neznáš?" Zakývala jsem na náznak, že jsem úplně mimo. „Ahoj já jsem..."


Ahoj všichni pokračování příběhu máme tady. V příštím díle se možná dozvíte, o koho jde, ale spíš ne. :) Tenhle díl je takový seznamovací takže nic moc, ale od dalšího dílu se to všechno zvrtne, nastoupí Nataša a všechno se převrátí. Takže u dalšího dílu pá Verča <3