Kapitola 3.

35 1 1
                                    


Pohled kluka
„Ahoj já jsem Sam." Řekl jsem jí. Když mě nezná tak mě ani nepozná do té doby, než budu chtít. Přece jenom to ví to jenom Anett, jaké je mé pravé jméno. Všichni mi tady říkají, že vypadám jako on a já všem odpovídám, že to není možný, že jsem ho nikdy neviděl. Snažím se to tajit, byl by to velkej poprask, kdyby to někdo věděl. Anett věřím je to má nejlepší kamarádka tak doufám, že to Molly neřekne. Moc se mi líbí.

Pohled Molly
Sam. O tom jsem už něco slyšela. Dneska mi o něm vyprávěla Anett, když jsem se jí ptala na kluky, kteří tady jsou. „Ahoj já jsem Molly." Řekla jsem a podívala se do země. Styděla jsem se, přece jenom se neznáme. Sam mi nabídl, že mě půjde doprovodit domů. Nějak se mi ta cesta s ním táhla a já byla moc ráda. Když už jsme byli u mého báraku. Obejmul mě. Když už odcházel, odemkla jsem si dveře a šla do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a zapnula svůj počítač. Vyskočila mi žádost o přátelství. Sam Ík. Potvrdila jsem mu to a hned mi vyskočila zpráva.
Sam: Ahoj, moc rád bych tě dneska viděl, nezajdeme někam?
Já: Ahoj, proč ne taky tě ráda uvidím.
Sam: Dobře tak já tě vyzvednu v 7.
Já: Okej počítám s tebou. Tak zatím.
Sam: Jojo ahoj. :*
Odešla jsem se chystat, bylo kolem 17:00. Šla jsem se převléknout. Tričko, roztrhaný rifle, bundičku a mohla jsem jít. Bylo 18:42 a já šla dolů za mamkou, jí říct, že jdu ven s kamarádem. Že do 10 budu doma. Mamka souhlasila a už jsem šla otevírat Samovi, kterej zrovna zvonil. Stal tam v riflích, tílku a kožené bundě s růží. Pozvala jsem ho dál. Dala růži do vázy a mohli jsme vyjít. Šli jsme se projít po městě. Povídali jsme si o všem možném. Až jsme se z ničeho nic objevili u našeho baráku. Podívala jsem se na telefon a ten ukazoval 21:58. Řekla jsem Samovi, že už musím jít, že se mamka bude bát. Když už jsem chtěla odemykat, chytil mě za ruku, otočil si mě k sobě a z ničeho nic mi dal pusu. Odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí. „Molly moc se mi líbí, budeš se mnou chodit." Zeptal se mě. Nevěděla jsem co odpověď tak jsem mu jenom dala letmý polibek a v tom jsem vklouzla do dveří. Byl to ten nejúžasnější venek. Miluju ho, ale nesmí se to dozvědět. Pozdravila jsem mamku, vzala si suchej rohlík a šla do pokoje. Zapnula jsem počítač. Facebook, Youtube a Wattpad. Řekla jsem si, že jsem dlouho nečetla, že si přečtu nějaký příběh. Jak jsem ho tak četla položila jsem se do říše snů.  

Tak další díl je na světě. Ještě vás chvilku nechám napínat. Užijte si to a u dalšího dílu ahoj Verča <3


Kluk z letiště! :3Kde žijí příběhy. Začni objevovat