I'll Be Good [cz spn-ff]

Jak to všechno začalo

Seděla jsem v menší kavárně, před sebou obyčejné cappuccino, a pročítala jsem starý deník, který mi odkázala máma. V uších jsem zapíchnutá bílá sluchátka, ze kterých se linula má oblíbená hudba a to High Way To Hell od AC/DC. Sama pro sebe jsem se usmála, pobavil mě fakt, že nikdo z lidí, co znám by neřekl, že zrovna já poslouchám něco jako tohle. Přeci jen, na první pohled opravdu vysoká, ale přitom drobná a křehká dívka se strachem v očích - to jsem já.

Položila jsem deník na dřevěný stolek před sebou a vzala do ruky hrnek cappuccina. Usrkla jsem si sladkého pití a pokračovala ve čtení. Čas od času jsem se usmála, hlavně proto, jak nereálné mi to přišlo, a taky bylo. Na druhou stranu, začalo mi to všechno zapadat do sebe - absolutně všechno mi začalo zapadat do sebe.

Vysvětlovalo to hlavně takzvané služební cesty mé matky, jejíž práce ji neměla jak umožnit služební cesty - sekretářky přeci nejezdí na služební cesty.

Ty její služební cesty byly cesty za nadpřirozenem, jak jsem to nazvala já. Podle deníku, máma jezdila skrz na srkz celými státy a lovila nadpřirozené bytosti. V jednom ze zápisků popisovala, jak se dokázala vypořádat s čímsi, co nazvala wendigo. V dalším zase bojovala s měňavci. A v dalším dokonce i s upíry. Bylo to vzrušující, číst si vše, co zažila. Byla to hrdost, co mě v tu chvíli zaplavolalo, než mnou projel ten nenáviděný pocit samoty a sklíčenosti.

Dnes to je přesně měsíc od doby, co moje máma zemřela. Už měsíc bloudím po Státech a prozkoumávám místa, na kterých byla i moje máma. Samozřejmě, nehledám ty věci, jen se dívám kolem a pročítám zápisky, které jsou z toho místa. Například kavárna Glory's Meal, máma nedaleko odtud zabila partu upírů. Byla společně s Johnem Winchesterem, to byl podle jejích zápisků její parťák, bez kterého nedala ani ránu. Společně s Johnem přespávali v motelu, pod který spadá kavárna Glory's Meal. A tam jsem se ubytovala i já.

Jakmile jsem dopila své cappuccino, schovala jsem si deník do černého batůžku a zvedla se. Srovnala jsem si flanelku a namířila si to zpátky do svého pronajatého pokoje. Na parkovišti, které bylo až příliš malé, byla jen tři auta, která jsem viděla už když jsem sem včera přijela. Klíčkem jsem otevřela dveře od pokoje a vklouzla dovnitř. Batůžek jsem odhodila na levnou a nepohodlnou postel a přešla jsem ke svému notebooku.

Snažila jsem se dozvědět co nejvíce informací o případu, který se stal před šesti lety na tomto místě. Ten případ řešila moje máma. Před šesti lety se tady objevil wendigo, jehož sídlem byl starý lom uprostřed místního lesa. Tak to mamka popisovala ve svém deníku. Na internetu jsem našla jen články o zmizelých turistech, nic víc. S povzdychnutím jsem notebook vypnula a rozvalila se na postel. Nastrčila jsem si do uší sluchátka a pustila si svou oblíbenou písničku od Paradise Fears, zavřela jsem oči a vypnula. Poslední měsíc nedělám nic jiného, než že jezdím po státech a snažím se dozvědět něco o máminých případech nebo hledám nějaký kontakt na někoho, jako byla ona. Najít kontakt na někoho, kdo by mi mohl pomoc byla má hlavní priorita, ve svém volném čase jsem se snažila aspoň trochu vyspat.

Whops, tak první kapitola je tady. Yay!
Tahle kapitola je taková nudnější, ale don't worry, jde jen o rozjezd.
Jestli tohle bude vůbec někdo číst, tak bych byla ráda, aby ten dotyčný zanechal komentář. Dík moc. :)