Maybe I should punish her or rather him?

(Un)Lucky one

„Co tu ten malej spratek sakra dělá?" „Kurva, jeho jsme do toho zatáhnout neměli!" „Hmm, myslíte, že to viděl?"„P-Počkejte... Chlapečku, co tu děláš?"
Ten zkurvysyn. Nešahej na mě. Nešahej na mě Ti říkám sakra. „J-Já k-kde je maminka?" Vykoktám, se slzičkama v očích a dívám se do očí tomu zasranýmu píčusovi, který na mě pořád má položenou ruku. Vím moc dobře, kde je moje máma. A vím přesně kdo jí kurva zabil. Sevřu víc nůž který mám schovaný za zády. Ještě chvíli musím vydržet, musím počkat až si začnou myslet, že jsem je neviděl, že nevím co udělali. Až si oddechne.
Nasadí debilní šťastnej úsměv. „No víš maminka je teď---" Už to nestihne doříct. Už nemůže. Umlčel jsem je. Oba dva. Čepelí nože. A upřímně, ani trošku toho nelituju. Prostě jsem se zbavil pár vzteklých psů, kteří náhodou vypadali jako lidi...Ne snad?

Zatraceně, desetiletej kluk. Přišel o mámu. Táta se potom zbláznil a už ho nikdy neviděl. A potom zabil bez jakýholiv problému 2 lidi. Už se Vám chce brečet? Tak ještě ne, ještě chvíli počkejte. Ten kluk, o kterým tu mluvíme po tomhle všem skončil na ulici. Ne, že by ho zavřeli do nějakýho nápravnýho zařízení, sirotčince, dětskýho domu, nebo nejlíp rovnou do blázince. Prostě ho nechali tak jak byl. Nikdo za ním nepřišel, neobjal ho a neřekl mu, že všechno bude za chvilku dobrý. Ne, že by si to snad zasloužil, přece jenom, byl ten který zabil, pošpinil si ruce, kdo by s takovým nečistým děckem chtěl mít cokoliv společnýho, ale i tak to chtěl. Chtěl aby někdo přišel, pohladil ho a řekl mu, že to bude dobrý, že se maminka vrátí a znovu budeme všichni šťastní. Ale jenom uvnitř. Jinak odmítal všechny a všechno. Nechtěl soucit, nechtěl peníze, nechtěl jídlo který před ním někdo pohodil na zem. Chtěl jenom trošku naděje, chtěl aby mu někdo řekl, že to zvládne a že bude v pořádku. Chtěl to, ale nepotřeboval to, takže i když za ním nikdo nepřišel a neřekl mu to, on tomu věřil. Věřil tomu,že všechno bude jednou dobrý. Sice to bylo extrémně zvláštní,ale bylo to tak. Ten malej kluk, kterej spal jeden rok různě schovaný v krabicích, pod mosty a v starých budovách, si pořád uchovával ten roztomilý dětský úsměv, tu záři ve svých očích. Viděl smrt blízkého člověka, zabil dva lidi, mrzl na ulici, nikdo mu nedal ani trošku naděje, přežíval díky tomu, že prolézal popelnice. A přesto věřil, přesto pořád doufal, že se jednoho dne stane tím šťastným, tím kterému se splní sny. I přesto, že občas kruté noci plné samoty probrečel, druhý den vstal, otřel si oči, usmál se a vyběhl hledat místo, kde přespí další chladnou noc a něco co by mohl sníst. Často si krátil čas tím, že tančil. Miloval pohyb, hudbu, miloval tanec, dokazovalo mu to, že pořád žije, že pořád existuje, že i když je špinavý dítě z ulice. A kdyby si jednoho dne takhle osamoceně nebroukal a netančil na cestě, možná by neseděl právě teď, v jeho sedmnácti letech naproti, tomuhle muži, v ženském oblečení který ho před chvilkou kopl do rozkroku a během pár minut i změnil celý život.
„Já jsem ji-- teda mu, chtěl dát speciální službu zdarma, je to součást mého vystoupení!" ohrazuju se, sakra, jestli to shodí na mě a potom mě vyhodí a-a-a zase skončím na ulici, kurva, ne to se nestane, nemůže. „No tak, Erene klid, nech ho mluvit!" okřikne mě ten idiot co mě zaměstnává a já se musím nutně zklidnit, nemůžu se sakra nechat vyhodit, prostě ne, nikdy. Maličko o sebe zaskřípou moje zuby, když je stisknu k sobě a pootočím se na toho chlápka,který sedí naproti mně, nohu přehozenou přes nohu, ruce složené na hrudi a dost iritovaný pohled, sice je hezkej, ale začíná mě trochu štvát.

„Chtěl bych si od Vás tohodle spratka odkoupit."

C-Co? Moje ústa se samy od sebe otevřou až dokořán. Co to právě řekl, že mě chce ... Koupit?Kurva, já nejsem žádný zboží na prodej, nebo snad jo, nebo co to kurva? „Hmm, možná by jsme se mohli dohodnout." Počkat,cože. Dohodnout? „Hele uvědomujete si, že nejsem---" „Eren nám vynáší dost vysoký zisky, myslím, že by Vás to přišlo opravdu draho." Ten parchant se ušklíbne a luskne prsty. V tu chvíli ke mně přijdou dva absolutně namakaný chlápci, chytí mě za paže a táhnou pryč, snažím se pochopitelně vzpírat, ale nemám šanci. Kurva to není možný, ten kretén hned pochopil, že jsem nasranej a že bych vyváděl, takže mě radši nechal odvést na chodbu, kde jenom můžu čekat až se dohodne to za jakou cenu mě prodají tomu kluko-chlapovi s přísným pohledem a chladným tónem.Možná bych se ho i trochu bál, kdyby nebyl navlečený v holčičím oblečení a neměl ve vlasech uvázanou rozkošnou modrou mašličku.

„Tak pane Ackerman dohodnuto"zamumlá ten idiot, když vyjde ze dveří a potřese tomu muži -Panu Ackermanovi, jak jsem už pochopil – rukou, hned jak mu ruku pustí, rychle si ji otře o svůj kabát a trošku znechuceně se na ní dívá. „Eren je Váš" usměje se a ten Pan Maličký se už na něj znovu divá tím stejným chladným pohledem. Oba je sjedu naštvaným pohledem a když už chci něco říct, přijde ke mně a bez okolků mě chytí za paži a táhne s sebou. Sakra, do čeho jsem se to zase kurva namočil.