Really? They together? ✔

22.part

Jamie

Došla jsem domů a hned se začala usmívat jak debil. Miluji být v jeho přítomnosti. ,,Jamie!" zařvala ze zhora mamka vyděšeně. Vylekala jsem se a sundala si boty a rychle běžela nahoru za mamkou do ložnice. ,,Mami! Mami? Co se děje?" zeptala jsem se když jsem vrazila do pokoje. Mamka seděla na zemi u postele a strašně brečela ,,Ty si v pořádku? Si v pořádku" řekla a já nechápala a sedla si kní a objala jí ,,Ano jsem v pořádku byla jsem s Justinem co se stalo?" zeptala jsem se a stiskla jí ,,T-táta a C-claire měli autonehodu" zavzlykala a já jenom tupě koukala do zdi a začali mi téct slzy ,,Kdy?!" vyhrkla jsem ,,Před chvílí mi to volali myslela jsem že se ti taky něco stalo" zavzlykala a já taky začala brečet ,,Pojedeme do nemocnice?" zeptala se ,,Mamí já to nezvládnu musíš tam ject sama" řekla jsem a běžela do pokoje. Naposledy když se stala podobná nehoda tak mi před očima někdo umřel. Byla to moje kamarádka ještě ze základky nechodila se mnou do školy ale pomáhala mi. V deváté třídě jela někam s tátou a měli nehodu.Její Táta to přežil ale ona ne a nejhorší na tom bylo že když jsem tam byla já tak zrovna umřela a umřela mi před očima. Takže teď bych ten tlak nezvládla. Mamka mi zaklepala na dveře ,,Zlato já jdu nechceš jít se mnou?" zeptala se a měla napuchlý obličej kvůli brečení. Zakroutila jsem hlavou a ona si povzdechla a odešla. Svalila jsem se na postel na břicho a začala brečet. Vzpomněla jsem si na Justina. Sedla jsem si a vzala si mobil. Naťukala jsem jeho číslo a vytočila. Asi po třech zvonění to zvedl. ,,P-potřebuju t-tě t-tady" zakoktala jsem mezi vzlyky a pak to típla. 

Justin

Zrovna jsem hrál basket. Jen tak sám. Taky se sám docela vyblbnu normálně můžu dávat koše a nikdo mi nebrání. Neměl jsem triko jenom kraťasy a užíval jsem si že jsem si konečně po dlouhý době zahrál basket. Po celou dobu jsem se usmíval. Zrovna jsem házel na koš když jsem slyšel vyzvánění telefonu. Trefil jsem koš a až pak jsem šel k mobilu. Vzal jsem si ho a když jsem viděl že mi volá Jamie tak se mi úsměv zvětšil. Zvedl jsem to a slyšel její vzlyky chtěl jsem něco říct ale předběhla mě ,,P-potřebuju t-tě t-tady" zavzlykala a pak konec ,,Jamie?! Jamie!" zařval jsem do mobilu ona to normálně típla. Doprdele co se jí stalo. Vzal jsem tričko a přehodil si ho přes hlavu a běžel k jejímu domu. Když jsem tam doběhl tak jsem hned zazvonil. Chvíli jsem čekal a pak mi otevřela. Hned jsem jí uvěznil v objetí. Začala příšerně brečet. Hladil jsem jí po zádech a nevěděl co se děje ,,Pššt zlato no tak pššt" šeptal jsem jí do ucha ale vůbec to nepomáhalo. Celá se klepala a brečela. ,,Co se stalo?" zeptal jsem se potichu. ,,J-já, o-oni, o-oni" nemohla vůbec mluvit tak jsem jí chvíli nechal ,,Pššt" snažil jsem se jí uklidnit. Asi po deseti minutách se trošičku uklidnila ale pořád vzlykala a tekli jí slzy. Setřel jsem jí slzy a podíval se jí do jejích krásných ubrečených očí. ,,Řekneš mi co se stalo?" zeptal jsem se. ,,T-táta a C-claire měli a-autonehodu" řekla potichu a já se na ní vyděšeně podíval ,,Cože? Tak jedeme ne? Jak si se to dozvěděla?" zeptal jsem se ,,Mamka už tam je" zašeptala ,,A proč si nejela sní pojedeme tam ne?" řekl jsem a chytil jí za ruku ale odtáhla se ode mě ,,Já t-tam nemůžu" řekla a utřela si slzy a pak jí zase začali téct. Přešel jsem kní a nechápavě se na ní podíval. ,,J-jednou jsem měla k-kamarádku a o-ona měla s tátou n-nehodu a byla na tom h-hodně špatně a když jsem se na ní p-přišla podívat t-tak jsem tam byla a pak najednou jí s-selhalo srdce a prostě hned u-umřela. prostě mi u-umřela před očima mě a oni mě tam n-nechali stát i když už tam nebyla a odvezli j-jí prostě mi umřela před o-očima a já se teď b-bojím že se tohle stane stejný t-tátovi nebo C-claire" koukal jsem na ní vykuleně a pak se to najednou na ní všechno dopadlo a začala strašně řvát a brečet a málem by spadla ale stihl jsem jí chytit. Vzal jsem jí do náruče jako princeznu a nesl jí do jejího pokoje. Tam jsem jí položil na postel a lehl si kní ,,Je mi to strašně líto Jamie" zašeptal jsem jí do ucha. Hned mě objala a tiskla mě k sobě a mě to vůbec nevadilo a objetí jsem jí opětoval. ,,Zavoláš p-prosím mámě chci jenom v-vědět jak na tom j-jsou" řekla potichu a já přikývl a vzal si mobil a vytočil Jane číslo. Už si tykáme takže to není problém ,,Halo?" řekla ubrečeně. Polkl jsem ,,J-já tady Justin" řekl jsem ,,Justine! Jsi s Jamie? Ona má teď nějaký problémy a potřebuje tě tam" řekla ,,Jsem u ní neboj se jenom se chci zeptat jak na tom jsou" řekl jsem a ona se rozbrečela. Doprdele co jsem to řekl. ,,John je v pořádku ale C-claire ne. Nedávají jí velkou naději na přežití já se o ní příšerně bojím" zavzlykala ,,Já musím jdu za Johnem prosím postarej se o Jamie nebo můžete přijet i když nevím jestli bude chtít" řekla potichu ,,Nechce přijet bojí se už mi to říkala ale neboj určitě se o ní postarám" ,,Děkuju ahoj Justine" a típla to. Koukal jsem do zdi a Jamie do mě strčila ,,Tak co?" zeptala se a utřela si poslední slzy. ,,O-oni" vydechl jsem a ona se na mě nechápavě podívala a nedočkavě ,,Tvůj táta je v pořádku ale Claire nedávají velkou šanci na přežití" řekl jsem a zase to začalo. Začala příšerně brečet fakt strašně. Objal jsem jí a utišoval ,,Chudinka moje musí přežít" opakovala ,,Ona to přežije Jamie je to silná holčička" řekl jsem a položil nás na postel a pořád jí držel v objetí. Asi za hodinu se uklidnila úplně jenom nebyla ta veselá holka. Bylo půl osmý byl jsem docela unavený. ,,Zůstaneš tu se mnou přes noc?" zeptala se potichu ,,Zůstanu tu s tebou tak dlouho jak budeš chtít" zašeptal jsem jí do ucha a ona se usmála a pak zavřela oči. Když jsem se ujistil že opravdu spí tak jsem se trochu uklidnil a taky se snažil usnout což se mi za chvíli povedlo.