Really? They together? ✔

56.part

O týden později 

Justin

Zrovna sedím zase v pokoji u Jamie. Už  týden spí bez hnutí. Holky každý večer spí se mnou a někdy i brečí. Já taky brečím neříkám že ne. Je to strašný. Jenom čekám kdy se probudí. Holky jsou u mamky. Držím jí za ruku a pořád jí něco říkám. ,,Dobrý den jdu zkontrolovat stav" řekla sestřička. Chtěl jsem se postavit aby se mohla podívat na ty přístroje ale cítil jsem jakoby mi zmáčkla ruku a nechtěla pustit ,,Ehm" odkašlala si když jsem jenom vykuleně koukal na Jamie která nedělala žádné projevy. ,,Nechce se mě pustit" řekl jsem ,,Cože?" zasmála se. Trochu jsem táhnul rukou aby jsem jí neublížil. ,,No jo" zamumlala. Opravdu pevně se mě držela ale pořád spala. Najednou začala mžourat očima a mě se rozšířili vzorničky a otevřel jsem pusu. ,,Jdu pro doktora" řekla sestra a odešla. Najednou jsem viděl její krásné modré oči. ,,Lásko" zašeptal jsem a ona se na mě podívala a pousmála se. ,,Oh bože miláčku" opatrně jsem jí objal. ,,Dobrý den" do pokoje vešel doktor ,,Do-dobrý den" zachraptěla Jamie a já se usmál. ,,Tak vidím že jste se po týdnu probudila. Bolí vás něco?" ,,No ani ne. Cejtím se docela dobře" doktor se nejdřív podíval na mě a pak na Jamie. Dal jí peřinu z nohou a začal jí ťukat na nohy ,,Cejtíte tohle?" bouchl jí málo do kolena ,,No ne" skrčila obočí ,,Toho jsem se obával" zamumlal. ,,Co se děje doktore?" ,,Přijdu za pět minut a všechno vám vysvětlím" řekl doktor a odešel ,,Justine. Proč necejtím nohy?" zeptala se a chtěla s nimi hýbat. ,,No víš lásko. Doktor říkal já nevím jak ti to mám vysvětlit prostě asi nebudeš moc chodit" ,,Co?!" do pokoje přišel doktor ,,Takže paní Bieber. Vaše nohy jsou ochablé. Není to tak že je budete mít do konce života ochrnuté to ne ale nějaký ten měsíc se na nohy nepostavíte. Vaše auto zaklínili další auta a zmáčklo vám to nohy který teď nějakou určitou dobu nebudou spolupracovat takže se vlastně musíte naučit znova chodit. Vlastně je to tak že neumíte chodit a musíte od začátku. Tady vám bude pojišťovna platit zdravotní sestru která se vám bude pořád věnovat a bude vám pomáhat s chůzí" ,,Takže jestli to dobře chápu. Kdybych se teď chtěla postavit tak spadnu nebo se ani nepostavím" ,,Ano je to tak a je nám to líto ale vlastně je to taky o snaze. Budete se muset snažit se to naučit a vydržet na nohách za první týden aspoň půl minuty a pak budete se sestrou postupovat dál a dál. Takže teď mám jiného pacienta a přijdu se na vás podívat po tom" doktor odešel a já se podíval na Jamie která koukala do zdi a tekli jí slzy. ,,Lásko. Neplač" ,,Já vlastně si nemůžu stoupnout Justine. Jak se budu starat o holky" ,,Holky teď neřeš. Jim to vysvětlím" ,,Ale co si budou myslet když bude teď jejich máma na vozíčku" ,,Budu tam s váma pořád dám si aspoň na měsíc dovolenou a pak uvidím a nic na to neřeknou. Pořád tě budou milovat jako do teď. Každý večer plakali a chtěla tě tam a teď když budeš doma tak budou šťastné a budou ti taky pomáhat se postavit. Zvládneme to miláčku"

O pět dní později

,,Jedeme!" zařval jsem na holky a pomohl oblíknout Jamie boty. Seděla na vozíčku a celé tři dny se pořádně neusmála. ,,Notak lásko. Konečně se usměj" zašeptal jsem. Podívala se na mě a pak zase sklonila hlavu. Povzdechl jsem si a holkám dal bundy. ,,Můžeme vézt mamku?" zeptala se Claire. Nepříjemně jsem sebou ošil. Fuu. Je to divný když se zeptají jestli můžou vézt mamku. Kdyby to takhle zůstalo na pořád to by jsem nezvládl. Přikývl jsem a zavřel dveře. Když jsme byli u auta tak jsem přivázal holky a pak šel k Jamie která se snažila se postavit z vozíčku a posadit na sedačku do auta. ,,Ne lásko tohle nedělej" vyhrkl jsem a chytil jí před tím než se svalila na zem. ,,Tohle nesmíš když se ani nemůžeš postavit" ,,Jsem blbá. Nidky se nepostavím bez pomoci" ,,Ale jo postavíš ale musíš věřit že to zvládneš" dal jsem jí do auta a vozíček dal do kufru. Rozjel jsem se k nemocnici. Holky si tam hráli s panenkami a Jamie koukala z okna. Už jde na třetí "lekci". Nevím jak tomu mám říkat ale takhle tomu říkají v nemocnici. Prostě tam má tu sestřičku a ta jí ve všem pomáhá. Vždy tam jezdíme všichni jako rodina. Jamie spolupracuje ale vždy je z toho pak strašně unavená a když včera zjistila že neudělala žádný pokrok málem se zhroutila. Bože je mi jí tak líto. Dojel jsem před nemocnici ,,Holky vystupte a čekejte před vchodem do nemocnice ale opravdu čekejte" řekl jsem a holky přikývli a vystoupili. ,,Lásko podívej se na mě" chytil jsem Jamie za ruku.Podívala se na mě a já viděl slzy v jejích očích. ,,Miláčku. Neplač prosím. Ty to zvládneš a když se dneska nezlepšíš tak to vůbec vadit nebude tak to kdyžtak vylepšíš zítra. Všechno spolu překonáme a já vím že se za chvíli na nohy postavíš bez pomoci a budeš chodit jako si vždy chodila ano?" přikývla a pousmála se. Naklonil jsem se kní a políbil jí. Pak jsem vystoupil z auta a vzal vozík z kufru. Otevřel jsem dveře od Jamie a vytáhl jí a položil na vozíček. Šel jsem a táhl vozík ke vchodu. Tam jsme vešli do nemocnice a šli do výtahu. Vyjeli jsme do posledního patra a já všude viděl nějaké nemocné lidi buď na lehátkách nebo na berlích a nebo jako Jamie na vozíčku. Byla tam i malá holčička co seděla na vozíčku a smála se s nějakou holčičkou asi kamarádkou. Kdyby se i takhle smála Jamie. Přišli jsme k pokoji a zaklepal jsem. ,,A dobrý den pane a paní Bieberovi takže jdeme na další lekci?" Jamie přikývla. ,,Holky vy půjdete zase sem jo a zůstaňte tady" řekl jsem a zavedl je do takového pokoje kde jsou hračky a je to takový koutek. Nevím proč tohle je v nemocnici ale sestra řekla že je sem můžu vodit a že je to přesně pro malý děti a prostě nevím. Vrátil jsem se zase k té sestře která klečela u vozíčku s Jamie a něco jí říkala. Potom se rozjeli do takové tělocvičny. Byli tam madla za který se můžete držet a nebo taky takové zábradlí vedle sebe kde chodíte a držíte se a nebo prostě něco jako taková tělocvična ale je to pro ty který nemůžou chodit. Došli jsme do rohu ,,Takže zkusíme se zase s pomocí postavit ano?" Jamie přikývla. Přešel jsem kní a pomohl se jí postavit. Chvíli sebou cukala a pak stála ale musel jsem jí přidržovat ,,A teď zkusíme aby jste bez pomoci stála aspoň na deset sekund" nevěřícně jsem se na tu sestru podíval. ,, Když budete vědět že už to nevydržíte tak se normálně posaďte na vozíček za vámi a kdyby jste nějak nešikovně spadla tak váš přítel vás chytí" přikývl jsem a pomalu jí pustil. Trochu se třásla ale stála. Pousmál jsem se ona stojí. Za chvíli začala  se trochu motat a já jí teda trošku přidržel a posadil na vozík ,,Výborně. Stála si bez pomoci 12 sekund to je úžasný tak chceš to zkusit ještě jednou?" ,,Jo zvládnu to na víc" 

tohle je moje statečná holka.   

Holky omlouvám se že nebyla dlouho ale neměla jsem moc nápady tak doufám že se aspoň líbila a zanechte mi koment nebo vote. Děkuju mám vás ráda :3