Somebody maybe || HS (CZECH)

Chapter 1 - Já a nebe

,,Elso, co takhle zajít na kafe?'' usmála se Melany a dále se věnovala malé mapce, kterou držela v dlaních přikryté teplými rukavicemi. Přikývla jsem na souhlas, načež jsem vyndala z kabelky mobil, který byl zasypán zprávami od mého otce. 

,,Měla bys mu odepsat,'' uslyšela jsem Melany stojící u mého boku.

,,Vím, večer mu zavolám,'' povzdychla jsem si a mobil zasunula do kapsy od černého kabátu, který mi nyní sloužil jako zásobárna tepla. 

S myšlenkami směřovanými k mému otci jsem se zhluboka nadechla a zahleděla se do šedivého nebe. Jedna malá vločka se mi usadila na nos, načež jsem ji se zamlženým pohledem pozorovala dokud neroztála a nezanechala jen mokrou skvrnu. Že by konečně začalo sněžit?  Usmála jsme se nad tou představou, už jako malou mě sníh fascinoval. Moje myšlenky se přesměrovaly k dobám, kdy jsem v zimě sedávala u ledového okna a pozorovala vločky jako miliony malých zázraků padajících k zemi. Nic se nezměnilo, jen už nesedím u okna blízko teplého krbu v růžových šatičkách, ale stojím v jedné rušné ulici v New Yorku v teplém huňatém kabátu přemýšlející nad svým životem. 

,,Elso, pojď , ráda bych tam došla dříve, než zavřou,'' zasmála se Melany, ovšem já jen znovu kývla hlavou na souhlas. Melany si hlasitě povzdychla, znovu se zadívala do mapy, načež mi rukou naznačila ať jdu za ní.

*

,,Měla by sis najít práci,'' řekla Melany, přičemž usrkávala ještě horkého oříškového latte s bílou pěnou posypanou skořicí navrchu. 

,,Jsem tu teprve měsíc Mel a navíc, ani nevím kde začít.'' Povzdechla jsem si a dál se věnovala čtení předraženého jídelního lístku. 

,,Vystudovala jsi přece konzervatoř, zkus casting nebo něco, já nevím, nevyznám se v tom,'' zasmála se a já v tu chvíli byla ráda, že aspoň někdo má dobrou náladu. ,,Večer se můžeme podívat na net, jestli teda chceš,'' zadívala se na mě a vyčkávala na mou odpověď. 

,,Já nevím jestli je to dobrý nápad,'' řekla jsem sklesle, ale přerušila mě Melany, když už jsem chtěla říct, že bych si mohla možná najít práci v nějakém baru nebo v kavárně. 

,,Elso, už to zase děláš,'' položila hrneček s lattem na malý červený talířek a naštvaně se na mě podívala. 

,,Co dělám?'' zeptala jsem se i přes to, že jsme odpověď znala. Napila jsem se chutného cappuccina a opřela se o opěrku červeného křesla zatímco jsme vyčkávala na odpověď. 

,,Vzdáváš to Elso, zase to chceš vzdát,'' povzdechla si, načež se na mě zamračila. 

,,Mel, víš jak je všechno teď pro mě těžké a-,'' chtěla jsem dál pokračovat, ovšem Melany mě zastavila uprostřed věty.

,,Vím, ale už je to půl roku El, půl roku,'' smutně se na mě podívala a chytila mě za ruce, o které jsem se opírala o stůl. ,,Jsem tvoje kamarádka, můžu ti se vším pomoct, ale musíš chtít, musíš se snažit,'' povzbudivě mě pohladila po paži, načež se usmála. Úsměv jsem ji nedokázala vrátit, nejde to, prostě to nejde...

,,Slibuju, že se z toho nějak vyhrabu, ale ne teď. Potřebuji víc času,'' oči se mi začali plnit neposednými slzami, ovšem zahnala jsem je. Nechtěla jsem brečet před Melany, akorát by ji to ubližovalo. Z kabelky jsem vyndala peněženku a na stůl položila bankovku odpovídající cenně cappuccina.

,,Ty už jdeš?'' zeptala se Melany a smutně se na mě podívala. Musela jsem pryč, všude kolem mě bylo až moc lidí, kteří rozdávali úsměvy na všechny strany, jen já, utopená ve vlastním žalu, musela zkazit náladu i mé nejlepší kamarádce. 

,,Měj se Melany, zítra ti zavolám,'' pokusila jsem se o malý úsměv. Vklouzla jdem do černého kabátu a zapla prvních pár knoflíčků.

,,Počkej, Elso. Zítra mám přehlídku, po přehlídce je večírek. Chci abys tam byla,'' usmála se, načež vyčkávala na mou odpověď. Někdy ji závidím její práci, to jak vypadá, jak je krásná a ty její modré oči. Melany je modelka, zatímco já jsem jen ta šedá myška, která přijela svoji kamarádku otravovat do New Yorku a nechala svého otce samotného truchlit v Irsku...

,,Budu tam,'' přehodila jsem přes rameno kabelku a obmotala šedou šálu kolem krku, kterou jsem sundala po příchodu do kavárny. 

Rychlými kroky jsme vyšla z kavárny a zamířila na nejbližší stanici metra. 

Když jsem přišla do svého skoro ještě nezařízeného bytu,který stále voněl po nově koupeném dřevěném nábytku, šla jsem si udělat do mé skromné kuchyňky můj oblíbený zelený čaj. S horkým čajem jsem se usadila do křesla. Musím zavolat tátovi...

,,Tati?'' 

,,Elso, jsem rád že jsi zavolala.'' uslyšela jsem tátovo hlas z druhé strany a já si povzdychla. Chyběl mi jeho hlas, on celý mi chyběl...

,,Promiň, že jsem neodepisovala, měla jsem moc práce a zařizovala jsem byt a-,''

,,Přijedeš na Vánoce?''

,,Promiň tati, to nepůjde.Musím do práce.'' bylo lepší lhát, nedokázala bych se teď vrátit domů, kde je spousty vzpomínek, až moc bolesti. 

,,A na nový rok?'' 

,,Nejde to tati,mrzí mě to,'' tak moc bych teď chtěla tátu obejmout a říct mu, že bude všechno dobrý, ale můj vnitřní hlas mi říkal, že už to nikdy nebude takové, jaké to bývalo.

,,Mám tě ráda tati,'' po tváři se mi kutálela slza, kterou jsem okamžitě setřela i přes to, že ji táta nemohl vidět.

,,Já tebe taky Elso, někdy přijeď,'' 

,,Měj se tati,'' 

Mobil jsem odložila na malý stolek vedle sebe, načež jsem si usrkla čaje a přesunula se k velkému oknu s dechberoucím výhledem na město. Nohou jsem s mojí nešikovností zavadila o struny kytary opřenou u stěny, čímž jsme přiměla tóny se rozeznít po pokoji. Další proud vzpomínek... Maminka mi hrávala před spaním ukolébavku, když jsem nemohla spát kvůli zlým snům...

Do ruky jsme popadla dřevěný nástroj a zahrála první akord maminčiny ukolébavky. Tělem jsem lehce pohupovala do uklidňující melodie, však bolest, kterou jsem uvnitř sebe cítila mi zabránila pokračovat v hraní. Kytaru jsem opřela o bílou zeď a zadívala se z okna na město, které již bylo zahaleno ve tmě. Slzy mi začaly stékat po tvářích.  Zadívala jsem se k nebi, které pod dávkou New-Yorských světel zakrývalo všechny ty hvězdy a já ještě víc posmutněla.

,,Chybíš mi mami,'' zašeptala jsem, načež jsem zabořila hlavu do dlaní a začala naplno brečet. 

*

První díl je tu! :) doufám že se líbil, byla bych ráda za koment nebo hvězdičku:) Brzo se to rozjede, slubuju!!!