Rychle jsem odběhla k opačné straně auta, přičemž jsem se vyhýbala kolem jedoucím autům. Otevřela jsem dveře a posadila se po boku Melany.
,,Než zase začneš něco vykládat o tom, že nejsi dost dobrá nebo že nemáš dost zkušeností, tak bych ti ráda připomenula, že jsem pravidelně chodila na tvá představení do divadla. Vím, co dokážeš Elso, jen potřebuješ trošku nakopnout,'' povzbudivě se na mě usmála a pohladila mě po stehně.
,,Děkuju,''
*
Domů jsem se vrátila kolem jedenácté, jelikož jsem se stavěla ještě ve fastfoodu. Měla jsem hlad, jídla na rautu jsem se ani nedotkla, vlastně jsem na něj neměla ani chuť. Můj žaludek stažený nervozitou jednoduše protestoval.
Donesla jsem tašky s jídlem na stůl a vybalila z papíru hamburger, který jsem okusovala, zatímco jsem rozepínala zip od večerní róby a věšela ji na ramínko.
Po dlouhé sprše a večerní hygieně jsem se převlékla do pyžama. Zalezla jsem do peřin s knížkou, kterou jsem včera začala číst. Můj pohled sklouzl na krabici na skříni, na které krom krabice byly pohozené pytle ještě s nevybaleným oblečením.
Chodidla jsem zabořila do huňatých bačkor a s šoupavým krokem, který vydávala podrážka o huňatý bílý koberec, se doloudala až ke skříni. Až teď jsem si uvědomila, jak moc unavená vlastně jsem. Moje nohy protestovaly po čtyřech hodinách ve vysokých podpatcích, na patě se mi udělal puchýř, bohužel moje domácí lékárnička neobsahovala ani náplast. S krabicí jsem se usadila na postel a zabalila se do peřiny.
Kartón jsem z obou stran otevřela a zadívala se na poklady zabalené v ubrusu. Řetízek, který maminka nosila, skleněná váza koupená ve Švýcarsku, kam jsme pravidelně jezdili navštěvovat babičku a dědu, můj první plyšáček, se kterým jsem přijela už z porodnice, první bačkůrky, tátovo zdobený kapesní nůž a nakonec, společná rodinná fotka. Slzy se mi opět draly na povrch, ovšem zahnala jsem je. Dneska jsem si nařídila, že brečet nebudu. Po tváři se mi naopak mihl úsměv. Pro někoho to mohlo znamenat jen pouhé krámy, které dávno měly zkončit v poplenici. Pro mě to ale byly vzpomínky, ke kterým jsem se ráda vracela.
Fotku jsem otřela od prachu a krabici zašoupla pod postel. Zadívala jsem se na máminu tvář. Široký úsměv od ucha k uchu, ruka objímající mého tátu a já v kočárku držíc panenku, kterou mi tenkrát koupil dědeček k mým prvním narozeninám.
Rámeček ze světlého dřeva jsem postavila na noční stolek, načež jsem zajela rukou pod ledový polštář a dlouho do noci sledovala fotku než jsem usnula.
,,Tati! Nedýchá!'' zakřičela jsem na tátu, zatímco jsem se krčila u jejího zakrváceného těla. Celé mé tělo se klepalo, tep jsem cítila až v uších a strach projížděl mým tělem jako miliony blesků. ,,Tati!'' zakřičela jsem znovu, načež jsem ho zahlédla s telefonem u ucha. Neslyšela jsem nic, cítila jsem se jako v ohni, který mě postupně upaloval za živa. Světla, která procházela do pokoje skrz okna mě pálila v očích, jako by mi do zorniček svítilo miliony baterek.
,,Mami...''
Rychle jsem se posadila, cítila jsem každou buňku svého těla, jako bych to prožívala znova. Setřela jsem pot z čela a slzy na mých tvářích. Byl to jen sen, byl to jen sen... Opakovala jsem si. Jen vzpomínka, která se mi utkvěla v paměti.
Znovu jsem se zachumlala do peřiny a přemýšlela nad pěknými věcmi. Třeba na ty dny, které jsem strávila v divadle, jak jsem si užívala ten pocit stát na jevišti a přednášet poctivě naučené scénáře. Nakonec jsem usnula.
Šla jsem úzkou uličkou, prošla jsem kuchyní a došla do velkého obývajícího pokoje, kde jsem slyšela dětský smích. Otevřela jsem dřevěné dveře a zadívala se na dvě osoby sedící v houpacím křesle. Malá holčička s copánky v růžovém pyžámku seděla na klíně usmívající se hnědovlásce. Byla jsem to já a maminka.
,,Jednou, až budeš velká, splníš si své sny.'' usmála se maminka a pohladila mé dětské já po stehně. ,,Slib mi to, Elso,'' dořekla, načež mě políbila na čelo.
,,Slibuju,'' usmála se sedmiletá Elsa a přitulila se k mámě.
Otevřela jsem oči, paprsky procházející žaluziemi mě nepříjemně zašimraly v očích. Sedla jsem si, protáhla se a vstala z postele. Konečně jsem věděla, co mám dělat. Odhodlaně jsem se nadechla a zamířila do šatny, kde se stále nacházela kabelka ze včerejšího rautu. Vytáhla jsem malou vizitku a vytočila číslo.
,,Styles, kdo volá?''
,,Dobrý den, Elsa Dollson. Už jsem se rozhodla.'' zadívala jsem se na fotku a usmála se. ,,Zkusím to.''
*
A tak jsem si nakonec domluvila termín, konzurz se konal za čtrnáct dní. Nebyla jsem nervózní, právě naopak. Těšila jsem se, možná proto, že jsem doufala, že by to mohlo odstartovat novou etapu mého života. Po telefonátu jsem zavolala i svému tátovi. Domluvila jsem se, že po svátcích přijedu, už jsem si nechtěla hrát na chudinku. Ani nevím co se změnilo, najednou jsem v sobě ucítila plamínek naděje.
*
Moc prosím komenty &vote :)
Jsem back! Nový díl je tu, zatím jediný díl se kterým nejsem vůbec spokojená :( bohužel potřebovala jsem to napsat jelikož jsou tu prázdniny a budu mít málo času. Jinak trošku jsem vám přiblížila děj, i když si určitě ještě nejste jisti, co se přesně Elsy mamince stalo, ale to budu ještě protahovat. A kdy tam bude Harry? Musíte si na něj ještě chvíli počkat a já už se nemůžu dočkat až to budu psát 3:DD :33
ČTEŠ
Somebody maybe || HS (CZECH)
Fanfiction,,Srdce dělá zázraky, ale rozum na ně nevěří'' řekl s úsměvem na tváři, načež mě nechal tupě stát svázanou ve svých pesimistických myšlenkách. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem stála na místě a koukala na stromy před sebou. Srdce mi tlouklo tak hlasit...
