,,Elso? Kde jsi?'' křik Melany mě zasáhl do ucha, když jsem zvedla mobil k uchu.
,,Už zamykám dveře, Melany. Hned jsem dole.'' povzdychla jsem si, přičemž jsem se snažila se trefit klíčem do zámku, pod náporem rozklepaných rukou.
,,Fajn,'' řekla, načež se v mobilu ozvalo pípání, které značilo, že ukončila hovor.
Sešla jsem krátké schody, což se ukázalo jako problém, jelikož mé podpatky mi neumožňovaly jít rychle, jak jsem chtěla. Otevřela jsem velké prosklené dveře a pak se zastavila. Nevěřícně jsem koukala před sebe. Na silnici stála dlouhá bílá limuzína s černými rámy tmavých oken s naštvanou Melany opřenou o otevřené dveře.
,,Dělej Elso! Nestíháme!'' naznačila rukou ať jdu za ní, přičemž se na mě zlostně dívala, zatímco jsem se kochala krásou limuzíny.
,,P-promiň,'' povzdechla jsem si a rozešla se po stálé nabývajícím sněhu. Hlavu jsem zabořila do kabátu, jelikož venku byla opravdu hodně velká zima. I přesto jsem spoléhala na to, že čas který strávím venku bude jenom přechod z auta k budově, a tak jsem věřila jen do pasu dlouhému béžovému kabátu.
Nasedla jsem do vyhřáté limuzíny a nasála vůni novoty a kůže, která voněla po celém autě. Sundala jsem si kabát a položila si ho na klín, načež jsem si opřela hlavu o kožené měkké opěrátko za mnou.
,,Elso, sakra, měla jsi být venku v půl.Je třičtvrtě, přijedeme pozdě...,'' povzdechla si.
,,Promiň,'' zadívala jsem se na ni a doufala, že není na mě zas tolik naštvaná, nechtěla jsem ji zbytečně přidělávat problémy.
,,Jo já vím...,'' naznačila prstem ať mlčím se stále stočeným pohledem k oknu.
Zadívala jsem se s okna. Venku už byla tma, muselo být kolem sedmé, možná osmé, ztratila jsem pojem o čase, když už jsem vycházela z domu. Světla a spousty lidí, tak bych popsala večerní New York. Žilo to tu. Když jsem vše sledovala, uvědomila jsem si, že já jsem tento druh života vlastně neměla šanci ani okusit, možná mě to nikdy ani nelákalo. Světla a vysoké budovy, skupiny přátel, rozesmáté tváře, to vše se ztrácelo za námi. Skrz sklo auta vše vypadalo jako jiný svět. A v tu chvíli jsem zapomněla na vše, na mámu,na tátu, na mé přátele v Irsku, jen jsem se kochala životem tam venku...
,,Chtěla bych ti dneska někoho představit,'' zastavila proud myšlenek Melany, čímž mě přiměla se znovu ocitnout v realitě. V realitě bez matky, táty, přátel a uvědomila si, jak moc Melany potřebuji a jak moc ji mám ráda.
,,Koho?'' optala jsem se, načež se podívala na Melany, které kmitaly prsty po displeji mobilu a někomu psala zprávu.
,,To je překvapení,'' pousmála se.
*
,,Prosím slečno,'' otevřel mi dveře řidič limuzíny a já si v tu chvíli připadala, jako kdybych byla něco víc. Ovšem v hloubě duše jsem věděla, že nebýt Melany, nikdy bych neměla možnost jet limuzínou, natož být hostem večírku v budově státní opery.
,,Děkuji,'' vřele jsem se na řidiče usmála, načež jsem popadla kabelku a vydala se za Melany, která na mě čekala u velkých zlatých vchodových dveří.
,,Můžem?'' zeptala se s malým úsměvem. Místo odpovědi jsem nervózně přikývla.
Sotva jsme prošli dveřmi, přistoupil k nám muž v černém obleku a odnesl nám kabáty do šatny, načež jsem si prohlédla halu, ve které jsme se nacházeli. Celá budova opery na mě působila velice honosně. Hnědo-zlaté stěny a bohatě zdobený strop s velkým lustrem tomu všemu dodával luxusní nádech. V hale obsluhovali číšníci s tácy a s alkoholem dámy a pány. Podél stěn stály stoly s chuťovkami.
Ve skutečnosti jsem čekala pod slovem 'večírek' něco jiného, nakonec jsem usoudila, že je to raut. Čekala jsem od toho více barev, ale po ranním telefonátu s Melany jsem zjistila, že si mám obléct společenské šaty a tak mi nezbývalo nic jiného, než vyrazit po poledni do ulic a nakupovat.
Melany se bavila s hosty, přičemž jsem stála u jejího boku a poslouchala rozhovory o dnešní přehlídce.
,,Elso?'' otočila se na mě Melany s úsměvem, načež jsem ji úsměv opětovala. ,,To překvapení, pojď,'' šla jsem za ní, načež se zastavila u staršího muže,který se na ni usmál.
,,Pane Stylesi,'' zatřásla si s ním rukou.
,,Melany, rád tě vidím.'' znovu se usmál, načež otočil pohled na mě.
,,Dobrý den, jsem Desmond Styles. Těší mě.''
*
Hi guys! :) Po dlouhé době jsme tu s novým dílem (konečně mám nabíječku k notebooku *povzdech)
Vím, díl je kratší (necelých 1000 slov...) ale slibuji že se brzy vše rozjede což už jste stejně asi zjistili:D Každopádně doufám že se zatím líbí :)
pokud chcete - vote&comments
-M
ČTEŠ
Somebody maybe || HS (CZECH)
Fanfiction,,Srdce dělá zázraky, ale rozum na ně nevěří'' řekl s úsměvem na tváři, načež mě nechal tupě stát svázanou ve svých pesimistických myšlenkách. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem stála na místě a koukala na stromy před sebou. Srdce mi tlouklo tak hlasit...
